Být vinohradem

Instalační proslov Tomáše Trusiny

Milí vinohradští, Zdendo a Rutko,

když jsem přemýšlel nad tím, na čem založit toto oslovení, napadlo mne, proč nevyužít krásného a výmluvného pojmenování této čtvrti a tohoto sboru – Vinohrady. Koneckonců, zdejšímu sborovému časopisu říkáte Hrozen, takže se k Vinohradům hlásíte.

Navíc nikdy neškodí, když si sbor a jeho farář připomenou, kde sídlí, kde společně žijí a dosvědčují víru naději a lásku. Členstvo pražských sborů bývá dnes rozeseté po vícero pražských čtvrtích a často i mimo Prahu, a to sebou nese pokušení starat se ve sboru jen o sebe, o lidi, které známe v našem společenství. Nechť vám tedy název vaší čtvrtě připomíná, že jste vinohradníci na Vinohradech, že sem patříte – že svědecká odpovědnost nekončí u sborové ohrádky – že i to, jak se žije na Vinohradech je třeba sledovat trvale, pozorně, vnímavě i vynalézavě. Lidi i faráře tu na to máte.

A především, téma vinné révy a vinohradu se vine napříč Starým i Novým zákonem. Bývají to často písničky neučesané, proti srsti, ale zásadní:
Od sloky z Jákobova požehnání o tom, jak mesiáš „uváže oslátko ke kmeni vinnému, k révoví dobrému oslátku své“
– přes Izaiášův protestong o tom, že Hospodin zřídil skvělý vinohrad – ohrazený, s výběrovými odrůdami – čekal skvělou úrodu a vinohrad urodil jen páchnoucí bobule (bago)
– přes Jeremiáše, který zpronevěřilé vinici hořce připomíná Já jsem tě osadil vinným kmenem výborným, celou sadbu pročištěnou, jaktože ses mi proměnila v zplanělou révu cizího kmene?
– až po Joele, který zemi i lidu neschopným něco urodit a vyplodit zaslibuje „Neboj se, fíkovník a réva vydají úrodu… radujte se z Hospodina, svého Boha.“
Písně o Izraeli coby výběrovém vinohradu nám připomínají: Boží lid v tomhle světě nežije sám pro sebe. Byl zasazen v zemi – zaslíbené jedinečným plodům víry.
– a s touhle výbavou dostal i úkol: nést ovoce. Chutné, jedinečně ušlechtilé plody hospodinovské naděje pro slabé a zotročené – plody neúplatnosti i milosrdenství – plody věrnosti tomu jedinečnému příběhu svobody a spravedlnosti. Nést plody, jaké v jiné zahrádce, na jiných vinohradech jen tak nesklidíte.

Když někdy poslouchám hlasy, které se v posledních letech ze společnosti i z církví čím dál hlasitěji ozývají, jako bychom zas nalézali zalíbení v tom, nést místo úrody hospodinovské a kristovské lidskosti zase odporná pláňata.

Odporná pláňata souznění s předsudky a nenávistným odmítáním lidí cizích, nuzných, potřebných – anebo souznění s dehonestací těch, kdo se snaží projevit milosrdenství, nezištně hledají řešení pro ty, kdo zůstávají odstrkováni, na dně, za ploty a hranicemi, zbaveni lidské důstojnosti.

A tak vám přeji, abyste v této nesnadné době plné zmatenosti a svodů a falešné propagandy leckdy křesťansky pomazané – společně čerpali mízu z onoho pravého kmene vinného
– a stávali se kristovským vinohradem na Vinohradech – vinohradem, který si nehledí svých hradeb – ale toho hospodinovského produktu –
– vinohradem, kde mnozí budou okoušet, že se na Hospodinově vinohradu mohou rodit chutné, občerstvující, rozveselující plody.
A nebojme se toho, že jsou to plody někdy jakoby cizokrajné chutě – vždyť je zasadil a dává jim dozrát vinař z království Božího.