Pozdravy při instalaci

Petr Hladík – kurátor Nové Město na Moravě

rád bych vás pozdravil jménem sboru v Novém Městě na Moravě. Členům sboru v Praze na Vinohradech bych chtěl popřát, aby měli možnost poznat svého nového faráře ve všech jeho podobách – jako člověka otevřeného, naslouchajícího, tvůrčího, jako muže, který i přesto, že se občas tváří vážně, tak se dokáže i shodit – udělat si ze sebe legraci. Také jako faráře, který je pečlivý ve své přípravě. Za sebe osobně bych rád popřál, abyste se Zdeňkem Šormem zažívali pocity, které jsem míval i já. A to když jsem přicházel na bohoslužby nebo jiná setkání s pocitem, že mě svazuje nějaké osobní trápení, či starost o někoho blízkého, nebo jsem byl rozpačitý z událostí, které se dějí u nás doma, v Evropě i ve světě. Zkrátka hledal jsem slova pro to, jak svoje pocity vyjádřit a sdělit. A pak jsem slyšel Zdeňkovo kázání nebo jinou promluvu a jakýsi vnitřní pocit naznačil: to je ono – to jsem potřeboval slyšet. Věřím, že tyto pocity budete zažívat i vy. Zdeňkovi Šormovi pak přeji, aby ve vás, ve členech vinohradského sboru, nacházel oporu a další inspiraci pro službu v naší církvi.

Ester Čašková, předcházející vinohradská farářka

Nový farář má vždycky těžký úkol – k těm mnoha tvářím v novém sboru přiřadit i jméno. A tak jsem pro Zdeňka připravila tahák: fotografii 90 členů vinohradského sboru. Jednotlivým tvářím jsem přiřadila čísla a sepsala jména. Seznam není úplně aktuální, protože fotografie je z roku 2012 (fotila Katka Lešikarová při sborovém shromáždění) a církev je živý organismus, takže někteří už jsou v církvi zvítězilé a mnozí naopak chybí. Zdeněk tedy může nové tváře přidávat. A když mu bude moc smutno a těžko, dostává k tomu ještě lahvičku s nápojem, který zaručeně tvář rozveselí.

Přeju vám – vinohradskému sboru i Zdeńkovi, ať je vám spolu dobře a obracíte se společně k té Boží tváři, která dává pokoj.

Olga Navrátilová, presbyterka

u projevů pronášených při různých příležitostech se zpravidla oceňují dvě věci, a to že je projev vtipný a že je krátký. Nic vtipného mě bohužel i přes usilovné přemýšlení nenapadlo, pokusím se tedy vyhovět alespoň té druhé podmínce.

Dovol tedy, milý Zdeňku, abych tě i s Ruth a celou rodinou u nás jménem staršovstva vinohradského sboru přivítala. Snad budu mluvit i za druhé, když řeknu, že jsme se na tebe těšili. Toto těšení bylo snad u některých promíšeno i s drobnými obavami: jak si nový farář sedne se staršovstvem, jaké bude mít představy o životě sboru, jak moc bude naslouchat nebo hned prosazovat svou. Někteří možná dokonce bojovali s předsudky, jako třeba já s předsudkem vůči těm, kdo jsou máničkami ještě po padesátce. Ale myslím, že jsi zvládl tyto obavy i předsudky už za ten první měsíc, co jsme pospolu, naprosto rozptýlit.

Každý farář, který začíná na novém sboru, to má složité. Často se toho od něj spousta očekává: že bude dobře, hluboce a zároveň srozumitelně kázat. Že přinese svěží vítr a něco nového, ale běda, bude-li měnit to, na co jsme zvyklí. Že osloví nové lidi a zároveň nebude zanedbávat ty, co jsou ve sboru už dlouho. Že zvládne prostředkovat mezi různými pozicemi a formami zbožnosti. Že ukočíruje názorové i osobní střety ve staršovstvu. Že bude schopen oslovit všechny od kojenců po seniory. Že bude rozumět všemu od účetnictví po stavařinu, nebo že nebude naopak do hospodářských věcí vůbec mluvit. Že bude schopen vést a že bude zároveň schopen se včas stáhnout do pozadí. Myslím, že ani Pán Ježíš by všem těmto očekáváním nedostál.

Možná že podobná očekávání má i farář vůči novému sboru, ale o tom mnoho nevím. A proto přeji, Zdeňku, nám i tobě, hlavně vzájemnou trpělivost a otevřenost, abychom uměli v sobě navzájem rozeznávat obdarování, která se každému z nás dostalo, a podle toho upravovat vzájemná očekávání. Přejeme tobě, Ruth i celé rodině hodně Božího požehnání. Ať ti práce v našem sboru přináší hodně radosti.

Pavel Kalus, kolega a bývalý administrátor

instalace nebývá často, a tak pro připomenutí, o co půjde, jsem si otevřel počítač. Předpokládám, že i vy rádi se necháte poučit Wikipedií. Nejdříve jsem zadal: instalovat. A dozvěděl jsem se: namontovat, zařídit. To se mi nelíbilo a naši slavnost nepřiblížilo. Zadal jsem tedy: instalace. A dozvěděl jsem se: 1) umístění technických zařízení do budovy. No to určitě ne, nový farář není ani vodovodem, ani topením. Dále jsem četl 2) rozmístění předmětů výstavy. Zdenkovy obrázky se mi líbí, vystavovat se tu dnes určitě nebudou a taková instalace to nebude. 3) Slavnostní uvedení do úřadu. Tomu již rozumím, o to půjde. Slavnost.

Čí je to slavnost? Faráře, který může ukázat přátelům, kam to dotáhl? Nebo sboru, který má slavit, že máme zase faráře a ukázat všem, jak to tu máme pěkné? To trochu provokuji. Samozřejmě odpověď je: je to společná slavnost, která má vést k oslavě Pána Boha.

A tak jsem vybral z Písma verše z Gal 5, 13 a 25– 26 verš. „Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří a sestry. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.“

Tato jasná slova vedou mne k přání, abyste v lásce sloužili jedni druhým.

Milý Zdendo, přeji Ti, aby Ti vinohradští v lásce sloužili. Milí vinohradští, přeji vám, aby nově instalovaný farář Zdeněk Vám v lásce a s láskou sloužil.

Padla tu dnes již zmínka, že jsme na Vinohradech. Je dobré, když je ve vinohradě dobrý vinař. Dobrý vinař potřebuje lásku k vinici, ale jsou chvíle, kdy je třeba, aby měl v ruce i ostrý nůž. A tak přeji, aby jeho péče přinášela hojnou úrodu.