Na tento den neděli 20. listopadu,

Ž 31, 15–16; EZ 176
Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou.“

Jsme u konce církevního roku. Dnes slavíme poslední neděli v církevním roce, takový církevní Silvestr. V luterské tradici se tato neděle nazývá Neděle věčnosti. Tento název existuje prý víceméně dvě stě let a zavedl ho pruský král Fridrich Vilém III. na památku vojáků, kteří zemřeli během napoleonských válek. Právě tuto neděli si v mnoha luterských sborech připomínají ty, kdo zemřeli v uplynulém roce. Když přemýšlím o věčnosti, tak mi v tom silně zaznívá to, co vyznával žalmista: „Ty jsi můj Bůh, moje

budoucnost je ve tvých rukou.“ A ještě krásněji to přeložili Kraličtí: „V tvých rukou jsou časové moji.“ Věřím, že moje přítomnost a všechno, co mám ráda, co je součástí mého světa i světa všech lidí, Pán Bůh pevně drží ve své ruce. Je příjemné nejít světem sám, cítit blízkost, cítit teplo, lásku. Dodává to jistotu a odvahu. Věřím, že také moje budoucnost a budoucnost všech, které mám ráda, je v Božích rukou. Nevím přesně, co mě na věčnosti čeká, jak to tam bude vypadat, ale jistota a zároveň odevzdání, že vše je v Božích rukou, mě uklidňuje už tady na zemi, v mém životě, i ve chvílích smutku, beznaděje a zmaru. Náš život, naše dobré i zlé časy, úspěchy i krize, jsou v rukou Pána Boha, který nás miluje. Pane, prosíme, nepouštěj nás ze své ruky. Drž ve své spolehlivé a dobré ruce naše milé, drž i ty lidi, kteří nám nejsou tak blízcí, i ty, které neznáme.

Drahomíra Dušková Havlíčková, farářka v Čáslavi

Na každý den 2022, Kalich Praha 2021 (převzato se svolením)