Na tento den neděli 18. prosince,

Iz 11, 1–10; S 339

Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit.

Na čtvrtou adventní neděli se v mnoha kostelích koná dětská vánoční slavnost (nebo tzv. besídka), kdy místo klasického farářského sóla spočine úkol zvěstovat Boží slovo na dětech, mládežnících a často i na jejich rodičích. Jsou to bezpochyby jedny z nejoblíbenějších a nejradostnějších bohoslužeb, které si nenechají ujít ani ti, kdo jinak přes rok do kostela nezavítají. I když se všechno vždycky nepovede přesně tak, jak bychom si představovali, je to důležitá tradice, na kterou můžeme být právem hrdí. Děti totiž dovedou říct pravdu tak, že nezní jako otřepaná fráze, moralizování nebo naivní snění, ale prostě jako pravda. Třeba i tu o zaslíbeném usmíření odvěkých nepřátel, kterou čteme u proroka Izajáše. Děti toho ale zvládnou ještě mnohem víc: dokážou dospělé přesvědčit, aby přehodnotili své plány, vzdali se zlozvyků, nebo se dokonce usmířili. Dokážou toho mnoho změnit – i to, co nám připadá nemožné. Dokážou zcela přirozeným způsobem, bez jakéhokoliv snažení, probouzet k životu tu vůbec nejmocnější tvořivou sílu – lásku. Třeba i tam, kde byla dlouho pohřbená pod krustou zklamání a bolesti.

A proto na ně nezapomínejme. Nebojme se děti brát vážně, naslouchat jim a dát jim prostor předvést, co dokážou. Ideálně častěji než jednou za rok.
Bože, děkujeme ti za všechny děti, které k tobě nalezly nebo hledají cestu. Prosíme, ať je dokážeme po té cestě dobře vest. A ať se nebojíme občas svěřit vedeni jim.

Jan Lavický, farář v Klášteru nad Dědinou

Na každý den 2022, Kalich Praha 2021 (převzato se svolením)