Zemřel bratr Vilém Grygar (*11.4.1932 + 18.8.2014)

Vídali jsme ho pravidelně na nedělních bohoslužbách. Od dubna 2014 většinou se slzami v očích, protože jeho manželka Libuše, se kterou prožil 52 let, o Velikonocích zemřela. V pondělí 18. srpna jel bratr Grygar se synem vyřizovat na pohřební službu místo pro uložení její urny a na cestě dostal infarkt. Zemřel v sanitce. Člověka zaskočí fakt, jak jsme zranitelní. Jak rychle může smrt přijít a nic s tím nenaděláme. Bratr Grygar sám s tím možná trochu počítal, poslední dobou mu prý nebylo dobře, těžko dýchal a bez jeho ženy mu nebylo dobře ani na duši.

Bratra Grygara i jeho ženu provázela celý život víra, četba bible a vědomí, že patří do české církve. Oba patřili k evangelíkům, kteří žili kvůli své víře v emigraci. Vilém Grygar se narodil v Polsku, ve Faustinově v roce 1932. Po válce, když mu bylo 14, se rodina s třemi syny přestěhovala do Čech a usadila se v Pytlově u Černošína, kam chodil Vilém do školy. Byl by býval rád šel studovat na lesnickou školu, ale nevzali ho. Jako syn hospodáře zažíval různá omezení. A tak začal po vojně pracovat na dráze. Vyučil se v Plzni a o údržbu kolejí se staral celý život. A rodina samozřejmě všude jezdila vlakem. K hospodaření ho to ale pořád táhlo, na chalupě v Pytlově se věnoval s velkou chutí zahrádce a když mohl, chodil do lesa na houby.

Velkou část života věnoval tomu, aby rodina měla kde bydlet. Ze začátku to bylo na Vinohradech, kam se jeho bratr přiženil, a proto také začali Grygarovi chodit do vinohradského sboru. Tady byl nějaký čas bratr Grygar také ve staršovstvu. Pak se podařilo koupit parcelu, a tak stavěli a stěhovali se, bydleli společně s prarodiči a bratrem, všelijak se v bydlení střídali a trápili se s nájemníky. V tom všem se projevovala jeho houževnatost až tvrdohlavost.

Radost měl ze bratr Grygar ze svých dvou vnuček. Jako správný dědeček je před lety vodíval do školky a ze školky a s manželkou se o ně starali přes léto na chalupě.

S přibývajícími lety přišly ovšem zdravotní problémy. Bratr Grygar se zodpovědně několik let staral o manželku, která jezdila 3x týdně na dialýzu, doma vařil a vlastně dělal hospodyni. Ale sám měl také problémy se srdcem, prodělal těžkou operaci a před dvěma lety dostal kardiostimulátor. Je to těžké, když člověk nemůže dýchat. Připomíná se mu tím také to, že dech a ducha dostáváme jak o dar života od Boha. A žalmista také ví, že když Bůh odejme dech, člověk se navrací v prach.

S bratrem Grygarem jsme se rozloučili ve strašnickém krematoriu v pátek 22. srpna 2014. Jeho synové, Vladislav a Pavel, vybrali tatínkovi na parte verš z 32. žalmu, který je plný důvěry a naděje: " Toho, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství. Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce. (Ž 32,10b–11).

Ester Čašková