Konvent Pražského seniorátu

Senior Roman Mazur a seniorátní kurátorka Zdena Skuhrová

Konvent se uskutečnil v sobotu 7.11. v Betlémské kapli na Žižkově, tedy v prostorách 1. žižkovského sboru. Velká část programu byla věnována volbám, což není zrovna povznášející činnost. Jak poznamenal jeden z účastníků, „je asi špatně, že podstatná část jednání je sebeobslužná, konvent totiž jen ustavuje sebe, nebo schvaluje zprávy.“ Jiný konventuál si ulevil povzdechem: „Probíhají volby náhradníků a náhradníků náhradníků, demokracie je prostě nádherná.“ Všichni ale nejspíš věděli, že není nedůležité, kdo se bude starat o seniorát v dalším šestiletém období, kdo bude v pastýřské radě řešit případné spory v seniorátu, kdo bude příštím synodálem, ale i to, kdo bude v předsednictvu konventu a bude mít na starosti to, aby jednání byla věcná, pokud možno rychlá, podle řádů ČCE. Nejjednodušší byla volba skrutátorů, neboli sčitatelů hlasů – konventuálové touto činností rádi pověřili přítomné mládežníky a vikáře, kteří se po celou dobu konventu rozhodně nenudili. Dost jsem obdivovala, že si všechny ty lístky nepopletli. Předsedou konventu byl hned v první volbě zvolen Matěj Cháb z našeho sboru, dalšími členy předsednictva potom Jiří Ort, Marta Zemánková, Tanja Kaminski.

Volba seniorátního výboru

Konvent pak stál před volbou nového seniorátního výboru. Ten dosavadní pracoval ve složení Roman Mazur, senior, Zdena Skuhrová, seniorátní kurátorka, Petr Firbas (1. náměstek seniora, Daniel Heller, 1. náměstek seniorátní kurátorky, Tomáš Trusina, 2. náměstek seniora a Dalibor Titěra, 2. náměstek seniorátní kurátorky, náhradníky byli za duchovní Ester Čašková a Pavel Kalus, za laiky Pavol Bargár a Jan Mašek. Končící seniorátní výbor se ve své zprávě snažil zhodnotit období svého působení. Za úspěšné počiny označil mj. seniorátní solidární fond pomáhající menším a chudším sborům s úhradami do Personálního fondu, pomoc s revitalizací berounského sboru, včetně zakoupení bytu pro tamějšího faráře, pomoc s pokusy o oživení v dalších malých sborech, rozvíjející se práci seniorátních pracovních skupin pro sociální oblast. Závěr zprávy uvádíme v plném znění: „Nejistě nebo dokonce neúspěšně jsme se jako seniorátní výbor naopak cítili v mnohých případech, kdy jsme měli spoluřešit nejrůznější osobní i skupinová selhání mezi faráři i jinými církevními spolupracovníky. Ač jsme měli vždy snahu pomoci, nejsme si jisti, že se nám to vždy také povedlo. Někdy nám jistě chyběla pastýřská moudrost, jindy ovšem např. také klíčové informace nebo věcnost či vstřícnost zainteresovaných stran. Máme rovněž pocit, že v dnešních podmínkách bychom jako sbory i seniorát mohli být mnohem více misijně otevřenými a aktivními. Jen málo sborů je v tomto kontextu dlouhodobě rostoucích. Které jiné než pražské sbory mají lepší podmínky pro oslovení nových zájemců o cestu křesťanské víry? Za všechny své chyby a omyly se před tváří našeho společného Pána omlouváme a prosíme o odpuštění. Za všechnu spolupráci a podporu srdečně děkujeme.“

Volba seniorátního výboru byla delší, i když nakonec poměrně jednoznačná. Jasnou většinou 71 hlasů byl za seniora zvolen Roman Mazur a stejným počtem hlasů za seniorátní kurátorku Zdena Skuhrová. Za duchovní jsou dále ve výboru Petr Firbas, Tomáš Trusina, náhradníky Lenka Ridzoňová a Pavel Kalus, za laiky Daniel Heller, Tomáš Fendrych, náhradníky Jan Mašek a Eva Potměšilová.

A dál?

Kromě dalších voleb (jak poznamenal jeden z přítomných, vypadalo to, že počet funkcí a náhradníků se limitně blíží počtu poslanců konventu) se konvent zabýval otázkou změny církevního zřízení a celkem překvapivě nakonec odmítl změnu kazatelského reverzu, byť se k ní původně většina staršovstev vyjádřila kladně. Kamenem úrazu byla věta „Nebudu konat nic, co by bylo v rozporu s úsilím o obnovení jednoty obecné církve Kristovy.“ Konventuálům se zdála divně formulovaná, nehledě na obtížné hodnocení toho, zda ji kazatel při své práci naplňuje, či ne (trochu ostřejšími slovy to v kuloárech označil jeden z konventuálů: „Je to teologický blábol a navíc gumové pravidlo, podle kterého lze vyhodit 99 kazatelů ze 100.“) V rozpravě zaznělo také několik poznámek k Diakonii – například ke slučování pražských středisek, o němž nebyly dopředu informovány dozorčí rady středisek, které tím byly nepříjemně zaskočeny. Za své aktivity směrem k menšinám i uprchlíkům byl slovně oceněn Mikuláš Vymětal.

Jana Šarounová