Adventní úvodník

Plesejte, nebesa, a jásej, země, ať zvučně plesají hory, vždyť Hospodin potěšil svůj lid, slitoval se nad svými ujařmenými! Iz 49,13

S tímto povzbuzením vstupujeme do adventu. Plesejte a jásejte, protože nás Bůh těší a slitovává se nad hříšným člověkem. Stále znovu!

Jak mám ale plesat a jásat, když kolem sebe vidím tolik nesrovnalostí? Za reprezentaci státu se stydím. Z našeho chování vůči uprchlíkům je mi smutno. Situace ve Francii se děsím. Ze sebe a své pomoci bližnímu je mi do breku. Proč mám tedy plesat a jásat?

Izajáš nás povzbuzuje, že i v bídě našich životů nemáme zapomínat na to, že Hospodin potěšil svůj lid. Také Bible se potýká stále znovu s násilím, sobectvím, zradou a slabostí. Ale jak na to reaguje Bůh? Slitovává se nad námi. Stále znovu!

Slitoval se natolik, že nám dal svého Syna, aby nás spasil. A to je naší útěchou v bezútěšném světě. Zvěst o tom, že se nad námi Bůh slitoval! To je ta radost, která nás má stále posilovat v našich bojích proti vlastnímu studu, smutku, děsu a pláči. Nejsme na to sami! Tato zvěst se stává naší nadějí! „Naděje je stav ducha, ne stav světa. Naděje není prognostika. Je to orientace ducha, orientace srdce. Naděje prostě není optimismus. Není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ (V. Havel, Dálkový výslech)

Tato naděje je nenápadná a velmi snadno bychom na ni mohli zapomenout v nastalém ruchu předvánočních příprav.

Advent je časem příprav na přicházejícího Mesiáše. Měl by být obdobím klidu, ticha a soustředění. To v dnešním světě není jen tak! Současná doba si sama na sebe plete bič tím, že má vždycky všechno. Světlo a teplo máme pořád. Ať je léto nebo zima, můžeme si všechno koupit. Není téměř nic, co bychom nemohli. Máme vždycky všechno, a proto nemáme nic.

Současný člověk zrušil advent – vše se točí jen kolem Vánoc. Nákup dárků, úklid, pečení, půjčky, stres. Jsme zahlceni materialismem a mamonem. Čím více se roztáčí onen nákupní kolotoč, tím více lidé říkají: „Už aby to bylo za námi!“ Nemají se vůbec na co těšit! Kam zmizel ten poklidný, tichý a očekáváním naplněný advent, který mnozí z nás ještě pamatují? Co nám brání se zastavit?

Nemáme na to čas! Je třeba ještě tolik věcí zařídit, dodělat, připravit? A co takhle něco vynechat? Třeba vypnout televizi a místo toho se jít projít nebo se setkat s přáteli? Nebo si udělat čas na sebe a zamyslet se, kam vlastně směřuje můj život?

Udělejme si čas a zamysleme se každý sám za sebe:
Jsem já připravena na Krista? Na jeho vtržení do mé situace, mého života? Jsem schopna všechno opustit a následovat ho?

Ráda bych si to ujasnila, abych mohla odpovědět ANO, jsem! Advent je k tomu nejpříhodnější čas. Neodkládejme to! Postavme se této otázce čelem a očekávejme příchod Mesiáše! A nezapomínejme plesat a jásat, protože tak nás Bůh těší, slitovává se nad námi a ochraňuje nás!

Alžběta Matějovská