Tripolis v roce 2016 – činnost a přínosy

Projekt Tripolis v roce 2016 pokračoval v dříve nastaveném kurzu. Když jsem se v tomto roce do projektu zapojila, byla situace taková, že velmi dobře fungovala spolupráce se sbory v Marburgu. Bohužel ze strany iniciátora, tj. protestantské církve v Curychu, byla spolupráce omezená a curyšské sbory nebyly příliš zapojeny.

V květnu jsme navštívili Curych, kde se nám dostalo velmi vlídného a velkorysého přijetí. Bylo nám také objasněno, proč zatím nedošlo k většímu zapojení curyšských sborů do projektu. Na vině byly poměrně náročné strukturální změny uvnitř jejich církve. Nakonec se však našly sbory, které se chtějí projektu aktivně účastnit, a výsledkem celé návštěvy bylo hlavně to, že všechny tři strany chtějí v projektu dále pokračovat.

V Curychu jsme měli možnost seznámit se jak s protestantskými dějinami jejich církve, tak i s problémy, s nimiž se naši „kolegové“ ve Švýcarsku potýkají. Jejich postavení je velmi odlišné od postavení ČCE v České republice. Jako „státní“ církev jsou mnohem více zakotveni v občanské společnosti a potýkají se s problémem formálně věřících členů.

Bylo velmi zajímavé trochu nahlédnout do toho, jak se s touto situací vyrovnávají a jak se snaží najít správnou cestu mezi snahou být otevření, přístupní a zajímaví pro současného moderního člověka, a zároveň neztratit svou vlastní identitu protestantské církve.

Mnohé přístupy jsem vnímala jako inspirativní, nutno však i dodat, že bohoslužba, které jsme měli možnost se účastnit, byla pro mne možná až moc civilní. Každopádně pokládám za velmi přínosné vnímat, jaká je situace protestantské církve v jiných státech, a tak si například uvědomit, co má člověk na našich bohoslužbách rád, co pokládá za opravdu nosné a čeho je možné se vzdát, příp. to nějak modifikovat, aby to bylo pro současného člověka srozumitelnější.

V rámci pobytu v Curychu jsme byli marburskými sbory pozváni na víkend mezináboženského dialogu. V říjnu loňského roku proběhl tedy víkendový pobyt v Marburgu. V pátek odpoledne jsme navštívili bohoslužbu v místní mešitě, večer pak synagogu. V sobotu ráno jsme byli navštívit místní buddhistické centrum a odpoledne se uskutečnil společný průvod městem na podporu mezináboženského dialogu. V neděli byl pobyt zakončen společnou bohoslužbou, které se účastnili i zástupci muslimské obce, židovské obce a budhisté.

Měli jsme možnost si uvědomit, jak velké rozdíly mezi různými přístupy k duchovnímu životu mezi námi jsou, ale zároveň že nás i spojuje jedno velké téma – že jsme věřícími v nevěřícím světě. Je jasné, že v našich zeměpisných šířkách není zatím především dialog s muslimy úplně aktuální, protože muslimská menšina je v ČR podstatně slabší než v Německu. Je ale i pro nás důležité o mezináboženském dialogu alespoň přemýšlet, a to zvláště s ohledem na současnou nenávistnou atmosféru strachu z muslimské kultury ve společnosti. Určitý strach je jistě pochopitelný. Mám však za to, že bychom se jako křesťané měli tomuto strachu aktivně stavět na odpor (což se, myslím, děje) a snažit se negativní atmosféru ve společnosti zmírňovat právě třeba i mezináboženskými dialogy.

V tomto byl pobyt v Marburgu velmi inspirativní, zvláště pak bych chtěla vyzdvihnout sdělení, kterého se nám dostalo na přednášce o mezináboženské spolupráci. Takovou spolupráci je nutno zakládat na osobních vztazích mezi lidmi, nikoli na snaze najít styčné body různých přístupů k víře.

Průběžně pak probíhají organizační schůzky, a to jak tady v Praze, tak i schůzky všech tří stran (v říjnu v Curychu).

V létě také proběhl společný pobyt mládeže pražských a marburských sborů v Čími, který byl velmi úspěšný a bude se s největší pravděpodobností v tomto roce opakovat.

Michaela Kopecká