BOOKLUB v dubnu

Ve čtvrtek 23. dubna se nás na Booklubu sešlo šest, a to bylo tak akorát, abychom si mohli mohli povyprávět o našich oblíbených knihách z dětství a mládí. Byla to zajímavá „sonda“ do minulosti. Vzpomínáte si na první knížku, kterou Vám rodiče nebo někdo jiný četl, líbila se Vám?

Četli jste literaturu z rodinné knihovny?

Chodili jste do Místní lidové knihovny?

To jsou některé z otázek, kterými jsme se zabývali.

Všichni jsme znali Broučky. Tato kniha od roku 1876 vyšla už více než stokrát a patří k vůbec nejvydávanějším českým publikacím pro děti. A nezůstalo jen u češtiny, byla přeložena do angličtiny, němčiny, ruštiny a dalších jazyků. Asi nejznámější je vydání s ilustracemi Jiřího Trnky.

Potěšilo nás, že Maminky, jejichž příběhy jsme rády (dvě přítomné sestry) četly, jsou oblíbené v této digitální době i u nejmladší generace.
Nevíme ale, zda dnešní děti jsou fandové Vlaštovek a Amazonek z knížek Arthura Ransomeho, tak jako jsme byli my. A kdo z nás znal KODovky – knihy odvahy a dobrodružství? To byly knihy vydávané od roku 1954 Státním nakladatelstvím dětské knihy, později Albatrosem, cílovou skupinou byly starší děti a dospívající mládež. Za ty dlouhé roky bylo vydáno 212 knih. A tak jsme se dostali k dalším oblíbeným autorům, jako byl J. London (Volání divočiny), E.T. Seton (Dva divoši) nebo A. Lindgrenová (Kalle Blomkvist).

Docela jsme se shodli na Verneovkách, u kterých jsme kromě napínavého čtení obdivovali černobílé ilustrace. Malý princ od Exupéryho a Pohádky o mašinkách byly dalšími poklady našeho dětství, o kterých jsme si povídali. A byly také další, jenom si na ně teď nevzpomínám. Také jsme, dávno tomu, četli Malého Bobše a Robinsonku, vlastně se nám to tehdy líbilo... Bylo to moc pěkné setkání. O tom, které se uskutečnilo 21. května s tématem „moje oblíbené humoristické čtení“, napíšeme příště. Další setkání bude jako vždy ve čtvrtek, tentokrát 25. června. Pokud bude pěkně posedíme na dvorku. A jako každý rok vyměníme si tipy na prázdninové čtení.

V září pak chceme mluvit o knize Amose Oze „Jidáš“. Budeme tak mít dost času si ji opatřit a přečíst. Pár titulků komentářů: „Ozův Jidáš jako aktuální příběh války a míru - Amose Oze Jidáš nezradil. Je bystrou knihou o Izraeli - je příběhem o lásce, věrnosti a zradě a současně dramatickým obrazem neklidné podoby izraelského státu - očima studenta Šmuele, který neúspěšně dopisuje bakalářskou práci o židovském pojetí Ježíše, sledujeme příběh - byl Jidáš prototypem zrádce a prospěcháře, jak jej líčila křesťanská tradice, anebo naopak oddaným následovníkem Krista?“

Jarmila Raisová