K dějinám vinohradského sboru VI

(pokračování z č. 28)

Ve sborovém shromáždění dne 21. července 1895 byla schválena koupě této parcely o výměře 631 čtverečných sáhů za 12 500 zl. Současně se usneslo staršovstvo na tom, že se začne s hledáním kupce na stávající sborový objekt, a to tak, aby se dosáhlo co nejvyšší ceny . V polovině roku 1895 farář Kašpar vážně onemocněl (plicní chorobou) a požádal sbor o zdravotní dovolenou od 1. listopadu 1895 až do 3. srpna 1896 s tím, že se bude léčit v zahraničí. Zastupovat ho měl vikář B. Baštecký z Libčic. K zabezpečení sborového života se však uvolil br. farář Karafiát, který se nedávno na Vinohrady přistěhoval. Vykonával bohoslužby v neděli dopoledne i odpoledne, každý den pak hodinu úřadoval ve farní kanceláři. Vikář měl ve středu biblickou hodinu a vedl vyučování náboženství. Staršovstvo dodatečně projevilo zájem o parcelu XXIII, ovšem za sníženou cenu 15 000 zl. Na tuto nabídku banka Union nepřistoupila. Staršovstvo se proto rozhodlo co nejdříve prodat objekt č.p. 194 a peníze z tohoto prodeje použít na stavbu kostela a fary.

Farář Karafiát při svém zastupování faráře Kašpara navrhl provést ve sboru některé pořádky, které zaváděl na Hrubé Lhotě. Šlo zejména o účast členů sboru na Večeři Páně. Navrhl, aby všichni, kteří hodlají přistoupit k Večeři Páně, napřed písemně ohlásili své rozhodnutí staršovstvu, které přihlášky posoudí a v případech pohoršlivého života přístup k Večeři Páně odepře. Staršovstvo tento návrh projednalo a přijalo, takže Večeře Páně o vánocích 1895 byla vysluhována jen přihlášeným členům. Dodatečně byl vyžádán také souhlas se zastupováním faráře Kašpara po dobu jeho zdravotní dovolené.

Na sborovém shromáždění 8. března 1896 byly schváleny zprávy a dále jednáno o vysluhování Večeře Páně. Bylo usneseno, aby tento způsob přihlášek k přistupování byl zaveden jako trvalý řád a k tomu aby byla založena "Kniha hodovníků".

V srpnu 1896 vrátil se farář Kašpar ze zdravotní dovolené a vzhledem k rezignaci faráře Švandy na funkci 2. faráře navrhl, aby o funkci 2. faráře byl požádán farář Karafiát s tím, že on sám je ochoten maximálně ustoupit při sjednávání statutu o rozdělení práce ve sboru. Farář Karafiát na písemný dotaz v té věci odpověděl dopisem ze dne 24. září, v němž sděluje, že se sám nehodí pro toto povolání do vinohradského sboru, v němž by se měl mimo jiné starat i o hmotné potřeby sboru. Doporučil však sboru na funkci 2. faráře superintendanta Szalatnaye z Velimi. Domníval se přitom, že superintendant je placen státem a že by nezatěžoval sbor finančně. Tímto návrhem byl značně dotčen farář Kašpar, protože se s ním farář Karafiát o svém návrhu dříve neporadil. Další rozpor mezi oběma duchovními se projevil v otázce vysluhování Večeře Páně. Farář Kašpar se cítil dotčen, že přihlašování k Večeři Páně bylo ve sboru zavedeno z podnětu Karafiátova bez jeho vědomí. Vznikla z toho obsáhlá korespondence a značné vzájemné odcizení. V březnu 1897 byl pak vydán tiskem spisek "Na vysvětlenou" v němž byla publikována veškerá korespondence (16 stran), která v této věci byla vedena. Pokud šlo o vysluhování Večeře Páně, bylo z podnětu faráře Kašpara usnesení o přihláškách k Večeři Páně změněno tak, že do Knihy hodovníků byli trvale zapsáni všichni členové sboru a jen hosté a noví členové se přihlašovali před každým vysluhováním. Staršovstvo vedlo i nadále Knihu hodovníků a sledovalo dle ní i přistupující.

Na schůzi staršovstva dne 18. července 1898 bylo čteno prohlášení faráře, které se zřejmě týkalo života sboru. Obsahem tohoto prohlášení byl dotčen kurátor A. Dvořák a podal ihned rezignaci na funkci kurátora. V srpnu 1898 se podařilo získat kupce na objekt v Kollárově ulici za 50 000 zl. Sborové shromáždění prodej schválilo a zároveň uložilo staršovstvu urychleně zahájit stavbu, neboť se sbor v kupní smlouvě s bankou Union zavázal zahájit stavbu do tří let. Byly posouzeny dříve vypracované studie. 9. října podává br. A Dvořák písemně rezignaci na členství ve staršovstvu. Na sborovém shromáždění byl za něho zvolen do staršovstva br. Plocek. Z předložených projektů byla vybrána studie stavitele Červenky, který byl požádán, aby vypracoval podrobný projekt. Stavitel Červenka jej poté vypracoval a předal staršovstvu. Farář Kašpar projekt zamítl a vypracoval vlastní koncepci dispozice stavby. Dle této změněné dispozice vypracoval stavitel Červenka další projekt. Staršovstvo se sborovým shromážděním rozhodlo, že výstavba se bude provádět postupně, nejprve fara s provizorní modlitebnou a později kostel. Jelikož původní objekt musel být bez odkladu uvolněn, bylo nutno nájmem potřebných místností zajistit sborový život a byt pro kazatele. Bývalý člen staršovstva nabídl pro potřeby sboru v domě, který právě dostavěl v Budečské ulici, celé jedno patro za 1 000 zl. ročního nájmu. Projekt stavitele Červenky, vypracovaný dle dispozic faráře Kašpara, byl schválen a začalo se jednat o vypsání soutěže na zahájení stavby. Stavitel Dvořák z vlastní iniciativy předložil vlastní projekt i rozpočet. Rozhodování bylo odloženo. Farář Kašpar ochuravěl, a proto znovu žádal o povolání vikáře. Znovu se jednalo o možnosti výpomoci faráře Karafiáta. Sborové shromáždění se pro to vyjádřilo těsnou většinou. Ke konkrétnímu jednání však nedošlo, neboť farář Kašpar měl proti tomuto řešení výhrady. Soutěž na zadání stavby nebyla vypsána a byla přijata nabídka stavitele Sochora, který byl ochoten vypracovat prováděcí projekt a rozpočet. Sborové shromáždění 4. června 1899 zamítlo projekt stavitele Dvořáka na provedení celé stavby najednou. Odmítlo i návrh stavitele Červenky a schválilo projekt arch. Sochora na stavbu fary za 25 000 zl. Městský stavební odbor dal sboru připomínky k umístění domu na parcele a dispozice k rozměrům stavby. Návrh na vypsání nové soutěže dle původních podmínek staršovstvo zamítlo. Sboru se naskytla možnost povolat vikáře V. Bureše a 17. dubna 1899 byl staršovstvem zvolen za osobního vikáře faráře Kašpara. Na jeho plat rozhodlo staršovstvo přispívat ze sborových prostředků. 5. června 1899 byly obnoveny kontakty s klimentským sborem, který pozval zástupce sboru k instalaci nového faráře. 4. září 1899 městská stavební komise projekt stavby po úpravách schválila a na základě inzerátu v Národních listech byla stavba zadána staviteli Sochorovi za 22 000 zl. Byla ustavena stavební komise a jmenován stavební dozor (pan Říha). V měsíci říjnu 1899 schválila provedení stavby vrchní církevní rada ve Vídni i městská rada na Král. Vinohradech.

Podle materiálů bratra Vladimíra Chadima připravil mch