Ještě k seznamům

V posledním Hroznu se objevily dva články [1,2] týkající se zveřejňování výše salárů. Ačkoliv se vyskytly hlasy, které považují takové diskuze za nedůstojné, dovolím si ještě krátce reagovat. Jistě je smutné, je-li obětavost nízká, protože to svědčí o tom, že nedokážeme svou víru promítnout i do zacházení se svými financemi. Jistě je legitimní podporovat jakoukoliv formu štědrosti a vyzývat k ní i z kazatelen, protože nikomu z nás neškodí si občas připomenout, že kde je náš poklad, tam je i naše srdce. Nebojím se toho, že by informací o výši saláru někdo zneužíval, nepodezírám hospodářskou komisi, že by chtěla věřícími jakkoliv manipulovat. Přesto se mi seznamy asi spíše nelíbí.

Mám pocit, že by jejich zveřejnění mohlo zvednout vlnu příliš lidského uvažování, které mi nepřipadá jako správná motivace k větší obětavosti. Proč tenhle dává tak málo, vždyť vypadá celkem blahobytně? Jak si asi naopak žije tenhle, že může na církev dávat tolik? Jé, to ale dávám málo, je to trapné, musím dát víc, aby mě nepomluvili. No vida, ostatní dávají ještě méně, tak není co řešit. Bojím se, že přesně toto uvažování se nelíbilo Ježíšovi, když sledoval, co lidé házejí do chrámové pokladny. Zdůraznil, že malý vdovin peníz, dávaný z podstaty, je víc než velký obnos boháčů, dávaný z přebytku. Každý má ale tu podstatu jinde, takže nominální hodnota vdovina penízu se jistě neměla stát měřítkem pro ostatní lidi, možná ani pro ostatní vdovy. O té naší podstatě ví totiž kromě nás jenom Bůh a na nás je, abychom se s tím poprali a ve svém srdci se rozhodli, kolik budeme dávat. Dáváme-li skutečně málo, většinou to dobře víme, ale nechce se nám s tím nic dělat. Těžké je však objektivně posoudit podstatu jiných a od toho tu asi ani nejsme.

A ještě něco. Nejkrásnější pocit z dávání má člověk tehdy, "neví-li pravice, co činí levice". Když "pouští svůj chléb po vodě" a neví, jestli se s ním ještě někdy setká, když nemůže hledat odměnu za svou štědrost u lidí, protože ti o ní nevědí. Když žije stále spíše s pocitem, že dává málo, protože dostal mnohem víc. Možná, že právě v tom je rozdíl mezi církví a jakýmkoliv zájmovým sdružením, mluvíme-li o financích.

Jana Šarounová