Je Bůh milosrdný?

Druhý listopad je v kalendáři zapsán jako Památka zesnulých. K tomuto tématu bych mohla zmínit jeden prožitek.

Můj tatínek neměl lehký život, a ani jeho poslední dny nebyly lehké. Když už jsme viděli, že to jsou opravdu dny poslední, bylo na mně, abych to sdělila sestře. První její reakcí bylo, že ho Pán Ježíš jistě uzdraví. "Neuzdraví, Libuško, tentokrát už ne", řekla jsem jí. Opřela se o mne a začala plakat. Po chvíli pak povídala: "Ale Pán Bůh k němu byl a bude milosrdný."

Těšila jsem ji, ale najednou jsem v duchu začala s ní polemizovat. Že by toho milosrdenství bylo nějak moc? Za války tatínek ztratil ženu a dvě děti. Pravda, dostalo se mu náhrady, i z druhého manželství má děti, ale bolest zůstává. A pak... já mám postiženou vnučku, sestřin manžel je invalidní, a ani bratrův syn není bez problémů. Na jednu rodinu je toho docela dost - říkala jsem si.

Tatínek zemřel. V neděli jsem pak přijela, seděly jsme se sestrou na gauči v pokoji, kde dodýchal, poplakávaly jsme a sestra mi najednou povídá: "Než tatínek zemřel, řekl: Pamatuj si, že Pán Bůh je milosrdný. Vždycky si to pamatuj."

Tatínek to řekl mé sestře, ale cítila jsem, že to bylo určeno mně a mým pochybnostem. Ta věta byla poselstvím a svědectvím, prožitým a vyzkoušeným, kterého se mi dostalo v pravou chvíli a z pravých úst. Po ní už mi o Božím milosrdenství pochybovat není možné.

Neh. 9, 7: Ty jsi Bůh ochotný odpouštět, milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně milosrdný.

Jarmila Filipiová