V ruce má flašku …

Tak jsme se vrátili z již druhého „bzencování“. Tradice byla, dá se říci, úspěšně založena. Den, v němž se před devětapadesáti lety Evropa opíjela radostí z konce války, jsme oslavili koštováním darů révy. Koštováním opatrným vína výborného, a tak myslím, že si žádný z nás nepřipadal v nedělní ráno jako břichonožec, jejichž zkamenělé ostatky se při úpatí bzeneckých vinohradů nacházejí. Naopak, v den Páně vytvořeny dvě úderné skupiny, z nichž jedna se účastnila bohoslužeb v Javorníku a druhá v Kyjově. Ti, kdož byli přítomni, zakusili dar společenství. Nevím jak ostatním, ale mně vždycky, když se takhle pěkně lidé od církve spolu sejdou a nejsou „suchaři“, vytane na mysli kus písničky od Sváti Karáska – „v ruce má tašku, v ní kus chleba a flašku, chce s tebou slavit večeři“. Ta písnička je o Pánu Ježíši. A já si myslím, že toho sedmého večer zabušil na dveře a z tašky vytáhl ještě dobrou mysl pro nás přítomné. Návrat jsme si někteří zpestřili návštěvou orných polí u Slavkova, o nichž praví píseň: „teklo tam krve moc, krve po kolena“, protože se tu strkali tři císařové (nebo dva císařové a jeden car?).

Chtěl bych tu poděkovat Janě a Jirkovi Fučikovským, kteří to celé vymysleli a zorganizovali. A už na příští rok zajednali ...!