Happy End

Kniha Zjevení 5,1-7: I viděl jsem po pravici sedícího na trůnu knihy popsané vnitř i zevnitř, zapečetěné sedmi pečetmi ²A viděl jsem anděla silného, volajícího hlasem velikým: Kdo jest hoden otevříti knihy tyto a zrušiti pečeti jejich? ³I nemohl žádný, ani na nebi, ani na zemi, ani pod zemí, otevříti knih, ani pohleděti do nich. ⁴Pročež já plakal jsem velmi, že není nalezen žádný, kterýž by hoden byl otevříti a čísti tu knihu, ani pohleděti do ní. ⁵Tedy jeden z starců dí mi: Neplač. Aj, zvítězilť Lev, ten, kterýž jest z pokolení Judova, kořen Davidův, aby otevřel tu knihu a zrušil sedm pečetí jejích. ⁶I viděl jsem, a aj, mezi trůnem a čtyřmi zvířaty a mezi starci Beránek stojí jako zabitý, maje sedm rohů a sedm očí, jenž jsou sedm Duchů Božích, poslaných na všecku zemi. ⁷I přišel a vzal knihy z pravice toho, kterýž seděl na trůnu.

Věci jsou jasné teprve od konce. Podobně jako knihy. Podobně jako naše životy. Jan vidí svitek popsaný zevnitř i zvenčí. Svitek je ale zapečetěn sedmi pečetěmi. Snad tu a tam lze nějaké slovo přečíst, ale to další mizí v záhybu svitku. Smysl svitku je skrytý.

Je to svitek popsaný z obou stran. Tak je tomu se vším: mohu se na věc dívat z jedné i z druhé strany. Podobu svého života „píšu“ já sám, ale mnohé už bylo napsáno, ještě než jsem já sám začal psát. Možná jde o svitek smlouvy. Jednu stranu já, druhou smluvní partner. Jenomže to se mohu jen dohadovat. Pečeti tajemství nemůže nikdo rozlomit.

Jan se dává do pláče. Pláče za všechny, kterým se život nedaří, připadá jim, že se v něm motají stále dokola. Pláče za ty, komu byly dány spokojenost a mír, ale oni si uvědomují prchavost toho všeho. Zpráva o našem životě, o jeho hodnotě, o jeho smyslu je zapečetěná. Jak to s námi dopadne, nevíme.

Od Božího trůnu ale přichází dobrá zpráva. Prý zvítězil lev z pokolení Judova. To je titul dlouho očekávaného židovského mesiáše, Krista. Na různých místech Starého zákona prosakuje naděje, že se Boží vláda, všelijak zpochybněná vojenskými a politickými nezdary Božího lidu, přece jen nakonec ukáže a že Pán Bůh znovu dosadí k moci někoho z davidovské dynastie, „blanického rytíře“ z královského rodu, který nastolí vládu míru. Tento zaslíbený král přichází. Jen on je prý hoden rozlomit pečeti. U Božího trůnu, tam se ví, jak bude vypadat příběh našich životů i příběh celého světa, napsaný ze dvou stran. Když se ale Jan podívá směrem, kterým jeden ze starců ukazuje, spatří — obětovaného Beránka. Namísto očekávaného lva vidí Beránka, „jako zabitého“ (v.6). Beránek ve funkci lva. Ukřižovaný lev. Ježíš, který skončil na kříži, je beránkem i lvem. Řada sedmiček svědčí o jediném: Ježíš, narozený takřka nepovšimnut a po třiceti letech ukřižovaný Římany, je vrcholem Božího stvoření, je ukázkou, jakže to Pán Bůh se stvořením i s námi myslí. Od Božího trůnu přichází zpráva, že tajemství našich životů rozlomil svým vlastním osudem mesiáš Ježíš.

V době adventu a Vánoc vidíme často jesličky, kolem nich Marii a Josefa a v nich Jezulátko, blikavá světýlka a ladovské scény za výlohami. Slyšíme koledy v obchodních domech. Jasně: je to kvůli zvýšení tržeb. Ale jsou to také střípky příběhu, který se nad Biblí vypráví v církvi celý. Už v betlémských jeslích se začíná odhalovat, jak to Pán Bůh se světem myslí. Budoucnost patří dítěti narozenému dvěma bezdomovcům v chlévě, beránku zbitému. Neboť tak to Pán Bůh chtěl.

Petr Sláma