Návštěva z Německa

V neděli 6.11. byli našimi hosty členové pěveckého sboru z Oberachingu — zazpívali při bohoslužbách a pak s námi besedovali při čaji a kávě v prvním patře. Za náš sbor i za sebe samé krátce promluvili Šárka Osladilová, Jarmila Raisová a Vojtěch Zikmund. Příspěvky našich německých hostů (redakčně mírně krácené) dnes přinášíme.

jaš

O sboru v Oberhachingu
(z příspěvku Elisabeth Abel)

Náš sbor v Oberhachingu jižně od Mnichova má dlouhé dějiny. V roce 1999 slavil již 1250 let od založení. Oberhaching má asi 13 000 obyvatel — z toho je asi 2 400 protestantů (jejich počet spíše stoupá). Náš kostel „U dobrého pastýře“  byl vybudován v roce 1934 a v letech 1992-3 rozšířen. Naproti kostelu byl v roce 1982 zřízen sborový dům, který je využíván pro různé akce.

Každou neděli máme bohoslužby, ročně máme asi 30-40 křtů a kolem 35-45 konfirmandů. S katolickou církví pěstujeme čilou ekuménu (ekumenický modlitební týden, bohoslužby na jaře, světový den modliteb, příležitostné bohoslužby pro děti a rodiče). Dalšími ekumenickými akcemi jsou školní bohoslužby a dětský biblický den, ekumenický kruh žen, skupiny maminek s dětmi a také tři pěvecké sbory (náš, gospelový sbor a dětský sbor). Kromě toho máme ještě dvě pěvecko-instrumentální skupiny — ti všichni obohacují bohoslužby hudbou. Ve sboru jsou také tři domácí skupinky, ve kterých se čte bible a hovoří se o otázkách víry.

Dalším těžištěm práce je také projekt práce s mládeží, na němž se kromě nás podílejí ještě dvě lokální organizace. Zapomenuta není ani starší generace: máme skupionu seniorů a pravidelné bohoslužby v domově důchodců.

Od roku 1984 trvá také partnerství s luterským sborem v Ikwete v Tanzánii. Podporujeme je v jejich projektech, uskutečnili jsme i vzájemné návštěvy. V Ikwete byla nedávno zřízena stanice první pomoci.

Jednou za rok se setkáváme ke sborové slavnosti pod širým nebem, se zpěvem pěveckých sborů, hrami pro děti a zajímavým programem pro mladé i staré. Máme společné jídlo, ke kterému všichni něčím přispějí — je to veselý den, který posiluje sounáležitost členů sboru a všech skupin i kroužků.

Z pozdravu Klause Baltzera

Také v naší zemi se křesťané ocitají v menšině. Nestěžujeme si na to, ale vidíme jako svoji úlohu, abychom v rychle se rozvíjejícím světě i společnosti dosvědčovali svou víru. Jde nám o setkávání od sboru ke sboru. Velká politika není naší věcí. Jsme ekumeničtí, abychom mohli sdílet poklady našich tradic — nikoliv se navzájem vymezovat. Našemu pěveckému sboru jde o to, aby prostřednictvím hudby snižoval „práh“ církve. Dáváme proto pozor na to, aby hudba a text měly stejné místo.

Ze svědectví Ernsta Kraemera

Začal jsem chodit v roce 1998 do našeho pěveckého sboru. Tehdy jsem nepatřil k církvi, nevěděl jsem, kdo nebo co Bůh je. Ve sboru jsem se cítil velmi dobře a nechtěl jsem se dlouho vydělovat ani ze společenství církve. Nakonec jsem do ní v roce 1999 vstoupil. Na svou otázku, kdo je Bůh, jsem našel odpověd v Novém Zákoně, kde v Janově epištole stojí: Bůh je láska. Tomu je snadné uvěřit.