Třicátníci s Osladilovými

Květnové setkání třicátníků (nebo tedy spíše střední generace, aby těch několik zbývajících třicátníků nemělo pocit, že si přisvojujeme jejich mládí) mělo být o permakultuře. O co vlastně jde? Internetová encyklopedie Wikipedie uvádí:

„Název je složeninou anglických slov permanent a agriculture, kde permanentnost (trvalost) reprezentuje trvalou udržitelnost a druhé (zemědělství) značí přístup k půdě nebo přírodě obecně. Ještě větším zobecněním lze permakulturu brát jako kulturu (v duchovnějším slova smyslu filosofii), která počínání jejich stoupenců povyšuje nad pouhou nedůsledně bezcílnou vegetaci ostatních druhů a která od jedince vyžaduje změnu myšlení v jeho vztahu k prostředí. V některých zdrojích je permakultura definována jako ekologické zemědělství. Tato definice je chybná, neboť permakultura má mnohem širší pojetí.“

Definice je možná trochu nesrozumitelná, ale bývalí členové sboru Šárka a Tomáš se definicemi moc nezabývali. Spíše nám povídali o svém novém způsobu života v mobilním domě na poli u Třebechovic, v němž je všechno od energie přes stravu až po odpady řešeno s pocitem zodpovědnosti k přírodě, byť to přináší jistá omezení. Přestože takový život je pro většinu z nás trochu nepředstavitelný, moc jsme jim všichni fandili a asi nikdo z nás neměl pocit, že by poslouchal dva fanatiky. Tomáš se Šárkou zůstali normální a jejich vyprávění i obrázky nutily člověka zamyslet se nad svým vztahem k Božímu stvoření. Jejich nadšení nad žábou v nové laguně a dravci sedávajícími na bidýlku u domu bylo opravdu nakažlivé.

jaš