Karamazovi

Pozvání do kina

Režisér Petr Zelenka filmově zpracoval klasické dílo ruského spisovatele F. I. Dostojevského. Nechal se inspirovat divadelní hrou Bratři Karamazovi, kterou ještě dnes hrají v Dejvickém divadle. Přidaná hodnota filmu spočívá v přemístění jeviště z Dejvic do fiktivní ocelárny v Polsku. Hrůzné prostředí ocelárny zajímavě dokresluje drastické dialogy rodiny Karamazových o smyslu života, nebi a pekle. Film tímto podporuje názor mojí bývalé profesorky literatury, že Dostojevského romány jsou "drasťáky".

Scénami ze hry na motivy Dostojevského románu prolíná příběh herců, kteří vyjeli na vystoupení v Polsku. Ve srovnání s dynamikou děje Bratrů Karamazových působí příběh herců spíše banálně. Ovšem nesmíme přehlédnout, že charaktery postav-herců hrajících jakoby sami sebe a charaktery postav v divadelní hře se nápadně podobají. Například otec Karamazov je dětinsky očarován Grušenkou, Ivan Trojan, který ho v divadelní hře hraje, nesměle nadbíhá mladé polské organizátorce zájezdu. Nebo Míťa Karamazov zase na prvním místě myslí na peníze a David Novotný, který ho hraje, si chce za každou cenu odskočit na natáčení filmu do Prahy, aby mu neušel tučný výdělek. Analogie charakterů postav-herců a charakterů postav Dostojevského románu umožňuje dnešnímu divákovi nalézt rysy vlastního charakteru v postavách z románu Bratři Karamazovi. Pokud divák na tuto hru přistoupí, musí také zvážit možné analogie osudu postav z románu a osudu vlastního.

Aktuálnost otázek o smyslu života z Dostojevského románu je také ukázána na zaměstnanci ocelárny, který s hrůzou sleduje zkoušku divadelní hry. Drastické dialogy na něho silně působí zejména proto, že se mu nedávno smrtelně zranilo milované dítě.

Nejde o přímý přepis románu, či divadelní hry do filmové podoby. Přesto si milovníci velikána Dostojevského přijdou na své. Doporučuji film i těm, kdo se na sebe chtějí podívat v zrcadle nastaveném Dostojevským a přidržovaném Zelenkou.

Jan Mach