Vinohradský sbor ČCE

Překlenout samotu

Rozhovor s novou sborovou sestrou Jarmilou Raisovou

sborová sestra

Jarmila Raisová

Přestože jsi, Jarmilo, členkou našeho sboru a novou sborovou sestrou teprve od září, začínáme si všímat, že jsi se svým milým úsměvem často tam, kde je potřeba přiložit ruku k dílu. Mnozí členové sboru tě však zatím vůbec neznají. Můžeš se krátce představit?

Narodila jsem v Praze a dosud jsem nikde jinde nežila. Nyní bydlím v Záběhlicích, odkud to je na faru půl hodiny cesty čistého času. Jsem vdaná a mám dvě děti — kluky, Tomáš nedávno oslavil své 16. narozeniny a mladšímu Jakubovi jsou 4 roky. Manžel pracuje jako počítačový operátor — grafik. Před narozením Kubíka jsem pracovala v bance jako správce účtů. Během mateřské jsem chodila na kurzy angličtiny do YWCY, kde jsem se později začala aktivněji podílet na činnosti tohoto sdružení. Když nastal čas hledání zaměstnání, zcela jistě jsem věděla, co dělat nechci. Modlila jsem se k Bohu, aby mi pomohl najít takovou práci, kde bych byla prospěšná. A tak jsem se stala vinohradskou sborovou sestrou.

Jaké jsi měla představy o práci sborové sestry a jak nyní vidíš realitu?

Když jsem to řekla jedné své známé, ptala se, jestli budu zpívat ve sboru. Já sama jsem si dříve myslela, že sborová sestra sedí při bohoslužbě někde vzadu u literatury, má možná na starosti sbírku, jeden dva dny je v kanceláři, kde čeká, jestli někdo přijde zaplatit salár, a to je vše. Nyní mám představu jasnější. Je to práce velmi rozmanitá a zajímavá, od pradlenky až po účetní. Každý den spoustu drobných úkonů, které je nezbytné udělat. Musím se ještě hodně učit a nebráním se radám starších a mladších sester i bratrů. Každopádně mám z této činnosti radost a je mi potěšením být mezi tak milými a hodnými lidmi, kteří jsou ve zdejším sboru. Myslím, že bych měla mít přehled o tom, kdo potřebuje pomoci, navštívit a povzbudit. Je zapotřebí úzké spolupráce s křesťanskou službou, ale i s jinými členy sboru, kteří o někom potřebném vědí.

Vím, že tvoje cesta do vinohradského sboru a vůbec do naší církve nebyla úplně jednoduchá. Vždycky je vlastně zázrak, když Pán Bůh někoho osloví a najde, ať už ten člověk vyrostl v křesťanské rodině, nebo ne. Jak to bylo u tebe?

Mě vychovávala babička evangelička a děda komunista. Každý večer se se mnou babička modlila, tím jsem si vytvořila osobní vztah k Bohu. Ale jinak jsme nikam do sboru nechodily, ani jsme o víře nemluvily a Bibli jsme si nečetly. Pokud si vzpomínám, jednou za čas přišla babičku navštívit nějaká moc milá věřící paní (možná to byla sborová sestra) a povídaly si spolu. (Až v posledních letech života si babička denně četla Bibli a působila vyrovnaným dojmem). Když jsem přišla do puberty, Boha jsem opustila a myslela si, že si najdu sama lepší cestu. Následující roky byly pro mě velkým hledáním a tápáním. Zajímalo mě, co nabízejí různá jiná náboženství. Až jednou mě kamarádka pozvala na bohoslužbu k Salvátorovi, kde kázal Svatopluk Karásek. Teprve tam jsem si uvědomila, kde mám své kořeny a která cesta je pro mě ta pravá, a ve 33 letech jsem se nechala pokřtít.

To je zajímavé povídání. Často si říkám, že člověk ani neví, jak moc pro něj v životě znamenaly modlitby druhých. Možná babička či ta „sborová sestra“ se víc modlily, než mluvily a to často umějí právě někteří staří a moudří lidé. V náplni tvé práce se návštěvy starších lidí rozhodně objeví. Říkala jsi, že se na ně těšíš…

Na návštěvy se opravdu dost těším, doufám, že brzy vykonám první a poté budou následovat další. Trému ale mám velkou. Starší lidé mají hodně zkušeností, vědomostí a zážitků, které můžou říci mladším. V YWCE ( křesťanské sdružení mladých žen), kde jsem působila a dle svých časových možností působím i nyní, je starších žen dost. Byly jsme společně na několika výletech a bylo to velmi povzbuzující. Na mateřské jsem se zvláště ze začátku cítila velmi osaměle a uvědomila jsem si, že lidé v důchodu na tom mohou být stejně — mezi lidmi, a přece sami. Moje idea je snažit se tu samotu překlenout, postavit „most“ mezi nimi. Hodně maminek a malých dětí nemá žádnou babičku a některé babičky třeba zase nemají dceru nebo vnoučky. Nebo je mají, ale může váznout komunikace. Myslím, že společná setkání by mohla být oboustranně prospěšná a příjemná. Myšlenka „stavby mostu“ se mi svou symbolikou velmi líbí, v širším zaměření může značit i mosty mezi různými církvemi a to je dost aktuální…

Ptala se Jana Šarounová

číslo 47, listopad 2004
předchozí   další

Obsah

Podzimní žeň
Překlenout samotu
Z historie vinohradského sboru XX
Výlet na Křivoklát
Augustinus redivivus
Čtení o hudbě (3)
S Lýdiemi v Srbsku
Odrůdy révy vinné (2)
Z jednání staršovstva
Program sborových akcí
Janské Lázni 2005

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).