AUGUSTINUS REDIVIVUS

Dne 30. září se konalo ve sboru Bratrské jednoty baptistů na náměstí Jiřího z Poděbrad shromáždění naší místní Kostnické jednoty. Tentokrát bylo věnováno Aureliu Augustinovi (1650 let od jeho narození) a jeho nejrozsáhlejšímu spisu O obci Boží. Tento původně pohanský rétor a stoupenec manicheismu, později křesťanský teolog a biskup, žil v časech, které se nápadně podobají těm našim (o analogiích mezi tehdejším Římem a dnešními Spojenými státy píše zajímavě Erazim Kohák ve své knize Člověk, dobro a zlo). Tehdy se hroutila západořímská civilizace, bez níž si mnozí nedokázali další život společnosti vůbec představit. Byla do doba zpochybnění všech samozřejmostí. V roce 410 Gótové v čele s Alarichem vyplenili Řím. Za vlastního viníka této katastrofy považovala pohanská část obyvatelstva křesťanství, jež prý na sebe váže jen neštěstí. Právě to byl podnět, který přiměl Augustina chopit se pera. Vyvrací pomluvy, rozepisuje se o vnitřních důvodech úpadku, o dějinách Říma, o mravní zkáze, která zachvátila Řím po jeho vítězství nad Kartágem, o řeckém a římském pohanství, židovství a hlavně o křesťanství, jehož zvěst dokládá a předkládá jako univerzální cestu spásy. Rozlišuje mezi obcí Boží a obcí pozemskou, které však neztotožňuje s církví a říší, jak si to zjednodušil středověk. Příslušníci obce Boží jsou ti, v nichž vládne láska k Bohu (AMOR DEI), a příslušníci obce pozemské jsou ovládáni láskou k sobě (AMOR SUI). Obec Boží není zároveň závislá na žádné konkrétní civilizaci, neboť tu existuje od samého počátku dějin spásy. Tímto tvrzením umožnil Augustin své generaci i těm pozdějším, aby se vyrovnaly s pádem technicky, obchodně, kulturně i filozoficky vyspělého Říma a začaly ve víře budovat na starých troskách pracně a trpělivě novou stavbu. Byl jsem potěšen, jak velký zájem vyvolalo toto téma mezi účastníky shromáždění (cca 40 lidí). Bylo to zároveň jediné setkání Kostnické jednoty v Praze, které jsem zažil, kde převažovala mladá generace.

Martin T. Zikmund