Téma: Biblické hodiny

Otevřené staršovstvo se letos sešlo první neděli v lednu a hovořilo o biblických hodinách ve sboru. Tato shromáždění jsou v našem sboru, podobně jako v jiných, navštěvována velmi málo. Setkání mělo tedy také podnítit rozhovor, který by ujasnil, co od biblických hodin očekáváme nebo proč nás vlastně neoslovují natolik, abychom si na ně udělali čas alespoň někdy. Smyslem tohoto povídání myslím nemělo být vyvíjení nemístného tlaku na ty, kdo na biblické hodiny nechodí, spíše snad vyslovení pozvání — zabývat se Biblí stojí za to a nikdy s ní nemůžeme být hotovi.

Po úvodním slovu bratra faráře Martina Zikmunda, který přečetl a krátce okomentoval část 2. kapitoly z knihy Biblická abeceda od Kornelise Miskotteho, zaznělo také slovo od Petra Slámy (otištěné v minulém Hroznu) a potom pronesli svůj příspěvek bratr Aleš Laichter a sestra Zuzana Bruknerová. Zuzana Bruknerová s námi sdílela užitek, který z návštěvy biblických hodin sama pociťuje, část příspěvku Aleše Laichtera uveřejňujeme v tomto čísle.

Pak už následovala diskuse. Má smysl se Biblí zabývat do takových podrobností a klopotně rozebírat každý veršík, jako se to někdy činí na biblických hodinách? Nebude lepší si počkat, až jednou uvidíme tváří v tvář to, co nyní spatřujeme jakoby v zrcadle? Lze na biblické hodině dát prostor laikům, aby sami zkoušeli přijít na to, jak danému oddílu rozumět? Má potom zaznít autoritativní slovo faráře, který vše uvede na pravou víru a sdělí ten jediný správný výklad? Diskuse se od tématu biblických hodin nakonec přesunula spíše k Bibli samé — jak rozumíme její autoritě, její mnohohlasosti, jak se vyrovnáváme s různými výklady, zda bychom chtěli, aby naše církev měla trochu jednotnější postoj ve výkladu Písma a jeho aplikaci do každodenních situací, nebo zda nám právě ta určitá „demokracie“ připadá jako to pravé.

Nelze asi diskusi shrnout do několika jasných závěrů — mně osobně z toho snad vyplynuly dva důrazy — Písmo nás vede určitým směrem, je to proud, kterým plujeme (jak to vyjádřil bratr profesor Filipi), a jsou-li výklady v souladu s tímto proudem, s tímto směřováním, nevadí, když je jich více.

A ten druhý důraz — různými způsoby, ať už domácím čtením či společným rozebíráním na biblických hodinách, zkoumejme Písmo, choďme ad fontes, k pramenům toho proudu, k pramenům naší víry.

Jana Šarounová