Vinohradský sbor ČCE

Konec všech věcí je blízko

Kázání br. faráře Petra Špirka na Vinohradech 17.8.2008

Text: 1. Petrova 4, 7-11

Sestry a bratři,

Konec všech věcí je blízko… Neleká nás to? Asi příliš ne…

Na počátku církev měřila zbývající čas v hodinách. O tisíc let později odpočítávala církev na sklonku roku 1000 čas nejprve v měsících, pak v týdnech, ve dnech a nakonec i v minutách.

Dnes církev čas přestala vůbec. Ukázalo se, že poslední dny trvají nějak dlouho. A tak má smysl počítat s tím, že Pán může přijít v kterýkoliv okamžik, nicméně je zároveň smysluplné plánovat na dlouhé roky dopředu, dokonce na dlouhá staletí dopředu.

Jisté je jedno: Konec věcí je nyní blíž než za časů apoštola Petra!

A dále je jisté i to, že konec našich vlastních věcí je také dnes o den blíž, než tomu bylo včera. Všechno spěje ke svému konci. Nejrychleji spějí ke svému konci lidské životy. Sám Petr v témže listě píše v první kapitole:

Neboť 'všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává na věky' -

Je jisté, že konec všech zdejších věcí je blízko, blíže než dříve a nejblížeji je konec našich vlastních věcí.

Konec všech věcí je blízko… při přílišném soustředění na slovo všechno (panta) nám hrozí nebezpečí, že si přestaneme uvědomovat konec svých vlastních věcí. Žít s vědomím konce, to je v moderní společnosti nově vznikající tabu. Prodlužujeme život, zachraňujeme dříve nezachranitelné, endoprotézy, by-passy, transplantace kmenových buněk… Výsledky nejsou špatné. A přece náš život má své meze, má své meze, má své meze. A žít s vědomím konce je jiné v křesťanské perspektivě, kdy konec časnosti znamená začátek věčnosti. Vím, že nemusíme spěchat a že je lepší zemřít „sytý dnů“, nežli tragicky mladý. Ač nás přece konce věcí (tedy úmrtí, rozpady, kolize a ztráty všeho druhu) kolem nás rmoutí, nesmějí nás urmoutit k předčasnému konci. Žít s vědomím konce věcí, to nás má vést k pokoře, k rozvaze, k vyšším rozměrům a dimenzím, než je momentální zážitek a požitek. Ono latinské „carpe diem“, tedy užij si dne, jde ruku v ruce s tísnivým nutkáním vyřadit z vědomí i podvědomí konec. Konec všech věcí, ale především konec mých věcí. A den si užívám o to intenzivněji, oč intenzivněji chci zapomenout na to, že může být můj poslední…

Apoštol dále říká: žijte rozumně a střízlivě. Tedy především ŽIJTE! Je to výzva k životu, k životu žitém naplno, hluboce, opravdově, s vědomím určitého úkolu, spoluúčasti na Kristem započatém díle. Máme být pohotoví k modlitbám. Nepochybně k modlitbám všeho druhu, délky a obsahu. K modlitbám, které nejsou jen prosbami, nejsou jen vzýváním, ale které jsou svou formou rozhovorem, kontaktem, doptáváním se, dotýkáním se…

8 Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů.

O lásce slyšíme často, až nám to jde ušima dovnitř a ven. Zde ovšem slyšíme o vytrvalé lásce. Od Petra podruhé ve stejné epištole. Není mu zatěžko to zdůrazňovat (1,22). Agapé ekténé – vytrvalá láska (vytrvalá modlitba). To není citové vzplanutí na jeden okamžik, na jednu sezónu, na jeden rok, na jedno volební období, to je trvalá, trvající láska, kterou máme být uchváceni, ponořeni v ní. Je to jeden z mnoha a mnoha dokladů, že křesťanské společenství má v sobě silnější momenty, než je sousedská nebo národní sounáležitost. Vytrvalá láska… V okamžiku, kdy se z bratrství stává titul, podobně jako „soudružství“, přichází zpět vhod jiné slovo, a tím je přátelství. Přátelství, ve kterém není obsaženo žádné „z“, tedy zášť, zloba, závist, zavilost, zlotřilost, zlomyslnost, zlostnost… O takových vztazích, kdy dáváme druhým více prostoru než sobě, kdy druhým důvěřujeme a přinejmenším nezpochybňujeme jejich motivy, kdy druhé nepomlouváme. Máme slova povzbuzení i činy povzbuzení. Láska tohoto druhu nevyvolává skandály, sváry, nehází špínu (pohlédni každý…), láska tohoto druhu jedná delikátně, jemně, přátelsky, hříchy tají a přikrývá, jako maminka, jako tatínek, jako milující přítel.

Určitá delikátnost a noblesa, zakrývání opilého Noeho, to nám celkem v naší církvi schází. To je třeba se učit, a dryáčnictví tlumit. Pomalu, postupně. Je to jako s hlasitě puštěnou nepříjemnou hudbou. Každé menší utlumení působí úlevně…

9 Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to!

…A to je přesně jeden z drobných dokladů vzájemné lásky. Líbí se mi, jak je apoštol praktický a pragmatický. Pohostinnost! Buďte pohostinní. Praktikovaná střízlivá náklonnost k druhým lidem. Žádné dlouhé řeči o lásce. Pohostinnost, otevřené srdce, to je otevřená domácnost a upečené buchty.

10 Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

Dar milosti. Charisma. Které dary jsme to přijali, abychom je užili, aniž bychom je zneužili nebo odložili k ledu, nechali zakrnět. Opět jsme ohroženi nečinností, že své dary nevyužijeme, že podinvestujeme, že „nepůjdeme s kůží na trh“, že neposloužíme. Máme být jedni druhým „diakonií“ s tzv. malým „d“. Podinvestování je jeden problém. Na druhé straně jsme naopak v ohrožení, že svá obdarování zneužijeme, nasměrujeme je jinam než ke službě druhým, především ke službě sobě. Je to jako s mocí. Dary (charismata) nám dávají určitou moc. A co s ní? Užití versus zneužití… Potřebujeme poznat své dary a tvůrčím způsobem s nimi žít.

11 Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh - tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen.

Zde náš dnešní text končí. Petr hovoří o tom, kdo mluví a kdo slouží, tedy kdo diakonuje. Ať tak oba činí ze síly Boží (jistě že člověku dávají sílu vzory, ideje, ale také Bůh!) Nenechme se od Boží pomoci odříznout! Je to on, kdo dává sílu, kdo povzbuzuje, kdo posiluje. Mluvme a pracujme, ale nečerpejme sílu z vlastních zdrojů, připojme se na nevyčerpatelný zdroj energie. Budeme to všichni ještě potřebovat! Amen

číslo 90, říjen 2008
předchozí   další

Obsah

Konec všech věcí je blízko
Čtení na každý den
Českobratrská církev evangelická – první léta
Co to čtete, princi? Slova, slova, slova
Lima
Za sestrou Květou Střelbovou
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).