Vinohradský sbor ČCE

Čtení na každý den

Nedávno mi přišel jeden hromadný mail - byl od našeho souseda faráře, Jaromíra Strádala mladšího ze Žižkova. Nešlo v něm jako obvykle o vybídnutí k účasti na nějaké sborové akci, nýbrž o pozvání takříkajíc k pramenům - ke čtení Bible. Každý den jedna kapitola - tak se domluvilo několik bratří a sester a 1. září zahájilo čtení od Genesis 1.

Co bys řekl blíže k této písmácké aktivitě? Kdo přišel s touto myšlenkou a proč právě teď?

K mé radosti bezprostřední impuls k tomuto cyklu čtení Bible daly dvě čtrnáctileté dívky, loni konfirmované. Možná proto, že je štval zřetelný náskok ve znalostech starších spolumládežníků, kteří již tuto „túru“ absolvovali. – My chceme taky…

Já osobně teď začínám již čtvrtý takový cyklus. A věřte mi, je to pokaždé jiné. A velmi se to vyplatí. Už jenom ten fakt, že prostě máte každý den v ruce Bibli – a ne proto, že musíte, ale proto, že chcete…Stále znovu a znovu žasnu, jak se mi otevírají další a další souvislosti a nové vrstvy biblických textů.

Poprvé jsme se do tohoto cyklu pustili ještě ve Vrchlabí se skupinkou nově uvěřivších mladých lidí, kteří předtím neznali z Písma svatého vůbec nic. Jeden z nich to říkával lakonicky – „Já jsem ve svých třiadvacet ani nevěděl, proč jsou Vánoce…“ – Přirozeně na nich bylo dobré ovoce pravidelného čtení celé Bible nejzřetelnější.

Je třeba říci, že to v tomto smyslu „nováci“ mají snazší, než lidé vyrostlí v církvi. Je to pro ně všechno nové a zajímavé. Zato tradiční evangelíci jsou, žel, zpravidla důkladně imunizováni svým pocitem – to už všechno znám, vždyť to poslouchám v nedělní škole a v nábožku už tolik let… Když se přece jenom dají rozhoupat, většinou pak velmi žasnou, co všechno v té Bibli taky je. Mnohá zažitá schémata pak dostanou výrazné trhliny… A to je zdravé.

Má vůbec smysl číst bibli po kapitolách celou a napřeskakovat v ní některé obtížné či méně záživné oddíly? Není lepší číst spíše oddíly, které člověku něco řeknou, byť nejde o souvislé celky?

Určitě to smysl má. A já bych řekl, že je to dokonce nezbytné. Pokud nechceme zůstat odkázáni na výklady a „taky-výklady“ vykladačů, které bývají, málo naplat, někdy hodně pokroucené a účelové.

Záleží také na tom, PROČ člověk Bibli čte. Těch motivů je, jak známo, celá řada. Naše motivace je možná překvapivá : S vděčností si uvědomujeme, že nám Pán Bůh svěřil takovou vzácnost, jakou je Písmo svaté. A nechceme oslyšet Jeho přání, abychom s touto vzácnou hřivnou těžili, jak nejlépe dovedeme. Vždyť kdo jiný by měl Bibli znát lépe a zabývat se jí, než křesťané a evangeličtí k tomu? Je mnoho jiných bohulibých znalostí a činností, které mohou dělat i jiní lidé, ale tahle je specificky naše. Tak bychom ji neměli vynechávat či odsouvat do pozadí. Ba naopak, občanská společnost vysílá čas od času zřetelné signály, že právě to od nás očekává – a bývá, žel, docela zklamaná. A není divu, že se pak bezradně obrací ke kdejaké vědmě a vystavuje se lačně kdejakému východnímu či mystickému vanutí. A přece i pro naše docela konkrétní praktické otázky jen těžko najdeme případnější zdroj moudrosti, než je Písmo.

Jak ty sám vnímáš čtení Bible, odhlédneme-li od toho, že jsi farář a Biblí se musíš zabývat profesionálně? Máš osobně nějaký názor na to, jakým způsobem je nejlepší Bibli číst? S příručkou Na každý den, se slovníkem na stole, s tužkou v ruce, nebo třeba v posteli před spaním?

Jak jsem již jednou řekl – právě tohle čtení má pro mě osobně zvláštní význam, protože to jsem si na sebe vymyslel sám, dobrovolně. To nemusím… A navíc, mám s tím opakovaně opravdu výbornou zkušenost. V tom smyslu je mi tedy čtení Bible radostí. A vede mne k pokoře a vděčnosti.

Jak číst Bibli? – Stejně se jmenuje brožurka bratra PhDr.Jaro Křivohlavého. Vřele doporučuji. Nechci to zlehčovat, ale to romantické čtení Bible před spaním…jako bychom to neznali – oči se klíží, stejně po prvním řádku nevím, co čtu… a přece se tolik věří, romanticky, že to tak nějak zafunguje, že je to ta prima atmosféra…. Výjimkou jsou snad zkušenosti manželů, kteří tak společně končí den. To však pouze jako součást modlitebního ztišení. Vůbec, číst Bibli bez pokorné modlitby o oslovení je jednak poněkud nehoráznost, troufalost a může to být dokonce docela dost nebezpečné. Takže to bez výjimky – s modlitbou. Jinak je těch dobře funkčních způsobů podle naturelu jednotlivců jistě spousta. Dovolte mi však poznámku. Domnívám se, že bychom přece jenom měli Bibli dát mnohem větší vážnost, soustředění a přípravu na setkávání s ní, než tomu zpravidla bývá. Jenom si vezměme, kolik "opiček" děláme třeba kolem stolování nebo jak bezbřeze necháváme na sebe působit sdělovací prostředky – kolik jenom znám lidí, kteří jsou přímo nesví, dokud si nepřečtou noviny, nebo běda, kdyby zmeškali večerní zprávy v televizi. A přitom – o co jde? Těch, kteří jsou podobně nervózní, když se nemohou dostat ke svému čtení Bible …- no schválně, kolik jich znáte Vy?

Mluvívá se v některých kruzích křesťanů o „studování“ Bible. Nemám za to, že by to bylo nepřiměřené. Z toho se pak odvíjí i potřebná výbava, příprava i výstupy.

Lze se k domluvenému čtení bible kdykoliv přidat, nebo je to jen pro někoho a jenom od začátku?

Exkluzivita je v našich kruzích zakázané, předem diskvalifikované slovo. A přece alespoň jistou stopu nelze přehlédnout, obejít, vymazat ani v Písmu. Řečeno třeba slovy Žalmu 145:18n „Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.“

Je to prostě tak, že hlubiny a bohatství biblických textů se začne otevírat teprve tomu, kdo to myslí vážně, kdo je odhodlán, ochoten a schopen také naslouchat, nejenom si v Bibli ověřovat své vlastní myšlenky, kdo je připraven přijmout Boží vůli pro svůj život. A pokud je někomu dáno, aby se posunul o další krůček dále – totiž že už nechce číst jenom sám pro sebe, pro své potěšení, povzbuzení, ponaučení, pro svou spásu, nýbrž proto, aby byl použitelný ke službě evangeliu pokoje, či prostě proto, že ví, že to Pánu Bohu dělá radost – ten se smí právem těšit na přímo závratné dobrodružství objevování souvislostí, osvětlování věcí minulých a zřetelného vidění i těch budoucích. Smí očekávat splnění své touhy po darech Ducha svatého, po prorockém vnímání života a světa. Ten pak velmi dobře rozumí autorovi písně 440 a z plna srdce s ním toužebně zpívá : „Ozvi se, Pane můj, já toužím znát Tvou vůli…“ či s jiným v písni 611 „Není lepší na tom světě, nežli Boha ctíti…“

K cyklu čtení se pochopitelně dá přidat kdykoliv a bude to mít dobrý smysl – neboť jsem přesvědčen, že koho se to zmocní, stejně si to dočte celé dokola – a možná ani nebude chtít zastavit a také "pojede" podruhé a potřetí…

Vše potřebné, včetně rozpisu čtení v kalendáři najdou zájemci na http://pismaci.blog.cz

Ptala se Jana Šarounová

číslo 90, říjen 2008
předchozí   další

Obsah

Konec všech věcí je blízko
Čtení na každý den
Českobratrská církev evangelická – první léta
Co to čtete, princi? Slova, slova, slova
Lima
Za sestrou Květou Střelbovou
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).