Janské Lázně 2010

Kdo by se netěšil do Sola Fide?

Milá a dobrá společnost, ranní pobožnosti bratra Cejnara (které mi nedovolují přijít až po osmé, ošidila bych sama sebe) a báječné jídlo (které nemusím vařit). Vždy, když se v Hroznu objeví přihláška do Janských Lázní, vybaví se mi tyto věci, začínám se těšit a říkám si, tak jestli Pán dá, zase pojedeme.

A jeli jsme i letos! Sněhu bylo všude dost – natož v Krkonoších. Na rozdíl od předchozích dvou let si všichni užili dle svého gusta: malí na saních, bobech či listech, velcí na sjezdovkách či běžkách. I když to není úplně přesné, neboť mnozí velcí si rádi na saních sjeli sáňkařskou dráhu, někteří i vícekrát! A mnozí malí trénovali na sjezdovce či běžkách. Tatínkové pomohli dětem postavit iglú s tunelem, kterým se dalo projíždět. Děvčata iglú vyzdobila malými rampouchy a za tmy se rozzářilo světlem několika svíček. Večerní jízda při tomto osvětlení se dětem tak líbila, že by nejraději jezdily, za laskavého dozoru Zuzky Bruknerové, třeba až do půlnoci.

Skoro celý týden byla zatažená obloha. Po tři dny převládal inverzní typ počasí, takže kdo vyjel na Černou horu, užil si i sluníčka a modrého nebe. Byl to zvláštní pohled do údolí, kde jako by seděla šedá neprůhledná poklička, která nepropustila ani trochu slunce.

Večerní programy byly letos rozmanité. Matěj Cháb měl připraveno „Ztvárnění Ježíše ve filmu, aneb neučiníš sobě rytiny“ a jiný večer „O odluce církve a státu“. Mikuláš Vymětal nám povídal o etických otázkách squatingu a poslední společný večer o biblických ženách. Uprostřed týdne jsme společně shlédli dokument Ivetka a hora. Po všech programech následovala diskuse, někdy i bouřlivá, ale v každém případě obohacující. Je zde báječná příležitost k tomu, abychom se jako jednotliví členové sboru mezi sebou lépe poznali a naučili se přijímat takoví, jací jsme, i přes různost názorů.

Děti měly také svůj program – tzv. večerníček, o který se postaral Mikuláš. Byly to známé biblické příběhy v podání stavebnice Lego a Mikulášova notebooku.

Kromě nedělní bohoslužby, na kterou přijíždí bratr farář Molnár z Trutnova, jsme měli ve středu i biblickou hodinu. Bylo dobře, že bratr farář ji mohl vést. (V neděli jít v bačkorách na bohoslužby a na biblickou přijet ze sjezdovky, to se prostě může stát jenom zde).

Občas jsou slyšet hlasy, jestli vůbec zase do Sola Fide jet, větrák na WC je moc hlučný, vleky jsou zde drahé, je tady moc lidí, okolí, i vzdálenější, máme už křížem krážem prochozené, má to ještě cenu?

Já pevně věřím, že ano! Vzájemné sdílení při sportu, jídle i duchovní potravě, osobní rozhovory, to vše přináší zážitky, které se nezapomínají.

Letošního pobytu se zúčastnily především rodiny s dětmi. Trochu nám chyběla naše milá mládež a také pamětníci doby, kterou my neznáme, ale tak rádi o ní posloucháme. Škoda, že někteří nemohli jet, těšíme se, že tedy snad příští rok….v Sola Fide, dá-li Pán!

Jarmila Raisová