Jeden Pán, jedna víra, jeden křest

Poslední lednový víkend jsem se shodou několika okolností dostala na ekumenické setkání v rámci modlitebního týdne, které pořádaly tři církve v Horažďovicích. Ve městě s necelými šesti tisíci obyvateli je existence tří církví docela luxusem, a člověk si tak ještě více uvědomí, jak paradoxní tato nejednotnost křesťanů vlastně je, zvláště očima „necírkevníků“.

Setkání to bylo ovšem vpravdě historické – věřící Římskokatolické církve, Československé církve husitské a Křesťanského společenství se takto sešli úplně poprvé. Účastníků se shromáždilo kolem třiceti a na židle v sále Křesťanského společenství vedle sebe zasedli nadšení charizmatici, řádové sestry i solidně působící husitská sestra farářka. Vzhledem k odlišnostem ve zbožnosti jednotlivých církví nebylo divu, že v atmosféře bylo cítit opatrné našlapování. To, co se během večera dělo, asi přítomní vnímali různě a na organizaci se daly najít lecjaké chyby – nicméně ochota setkat se, pokusit se místo zdůrazňování rozdílů najít to, co spojuje, a společně se modlit byla oslovující. Tím více, že pro křesťany v malém městě asi není takové setkání něco formálního a zbytečného, jak to občas máme tendenci vnímat v sytosti velkoměstských poměrů. I pro nás ale platí slovo o nepohrdání dnem malých začátků (Zacharjáš 4,10).

Jana Šarounová