Vinohradský sbor ČCE

Proč sedávám ve třetí lavici vpravo

Bohoslužby v neděli 5.8.2018 se v našem sboru na Vinohradech nekonaly. Místo toho jsme byli pozváni na bohoslužby na Žižkov do pěkného kostelíka v Prokopské ulici. Někteří z nás pozvání přijali a i to jistě přispělo k tomu, že tento půvabný kostelík byl při bohoslužbách téměř plný. Tím spíše, že v ten den proběhly při bohoslužbách kromě pravidelného pořádku i tři zvláštní akce. Nejprve to byly křtiny dvou malých dětí, Laily a Jáchyma, potom Večeře Páně a konečně i požehnání manželského slibu již staršího páru při příležitosti 10. výročí jejich sňatku. Tak není divu, že tam bylo téměř plno. K pěkné atmosféře přispělo i pohoštění po bohoslužbách, podávané venku v přilehlé zahradě ve vnitrobloku před kostelem.

Díky tomu, že bylo téměř plno, jsem si vzpomněl, jaké bývaly za mého mládí bohoslužby v našem kostele na Vinohradech. V časech tvrdého komunistického útlaku v 50. letech minulého století hledali mnozí věřící, navzdory všemožné snahy komunistických funkcionářů potlačit stále přetrvávající víru a náboženské přesvědčení, útěchu právě i při bohoslužbách. Přesto, že komunistické orgány bedlivě sledovaly, kdo chodí do kostela, přesto, že tato skutečnost byla potom zaznamenávána ve všemožných kádrových posudcích a projednávána na různých stranických výborech. Lidé do kostela chodili, a to i ve větší míře než dnes. V té době býval chrám při bohoslužbách, zvláště při zvláštních příležitostech, takřka plný věřících. A bohoslužby probíhaly trochu jinak než dnes. V době církevních svátků na Vánoce a o Velikonocích a při některých mimořádných příležitostech hledali opozdilci jen stěží volné místo k sezení. A to v přízemí i na kruchtě. Píšťaly varhan byly v té době v našem kostele na dnes již neexistujícím balkónku nad kazatelnou, a tak nahoře bylo mnohem více místa než dnes. Bohoslužby se v těch dobách konaly prakticky dvoje – zvlášť pro dospělé a zvlášť pro děti a mládež, oboje v hlavním sále našeho kostela. Děti mívaly svou „nedělní školu“ myslím nejprve před bohoslužbami dospělých, později až po nich. Anebo to bylo obráceně? Již si přesně nevzpomínám.

Jako děti mívali chlapci i děvčata přesný pořádek, kam si mohli při „nedělní škole“ sednout. Zvlášť seděli chlapci a zvlášť děvčata. Chlapci seděli v obou řadách lavic na pravé straně, děvčata zase v obou řadách při levé straně. A to tak, že mladší děti sedávaly v řadách lavic, které jsou nejníže, tzn. nejblíže ke stolu Páně, v prostředních řadách ti mladší a starší děti potom v krajních řadách lavic. Vždycky postupně odděleně vždy výše podle věku, pak i další skupiny dětí. Myslím, že v prostředních řadách to bývaly vždy tři až čtyři skupiny těch mladších dětí a starší děti pak sedávaly ve dvou skupinách v krajních lavicích vpravo a vlevo. Každou skupinu měl na starosti „pan učitel“, těch tedy bývalo asi 12. Zvlášť pro celkem 5–6 skupin chlapců, stejný počet pak i pro děvčata. Pamatuji se na především na bratra Bakose, to byla taková dobrá duše sboru. Ten obvykle dětskou „nedělní školu“ vedl jako celek, a obvykle i některou skupinu dětí potom vedl i přímo. Z dalších učitelů mi utkvěl v paměti především bratr J. Filipi., který mě a mou skupinu vedl několik let. V té době, když jsem byl jako děcko, on už byl „velký dospělý“ – teď je to, vzhledem ke mně, jen o málo starší současník. Nemohu také zapomenout na sestru katechetku Kvítkovou. Ta mě při nedělní škole sice přímo nevedla, vedla děvčata, ale učila nás v základní škole při hodinách náboženství, které jsme měli v nižších třídách obecné školy i době komunistického potlačování náboženství jako nepovinný předmět.

Jak je ze zasedacího pořádku patrné, bývalo i při nedělní škole plno dětí, které obsadily skoro celé přízemí. Stejně tak bývalo i množství konfirmandů, já jsem byl konfirmován v r. 1957 a myslím, že nás bylo více než třicet. Všichni stejný ročník – 1943. Nevím, kam se všichni ti konfirmovaní poděli, myslím, že z tohoto množství našeho ročníku jsem zbyl ve vinohradském sboru sám a jen výjimečně se s někým potkám.

Jak jsem popsal zasedací pořádek, je zřejmé, že jsem při nedělní škole, stejně jako ostatní chlapci, skončil v pravé řadě ve třetí lavici vpravo. Děvčata zase ve třetí lavici v levé řadě. Postupně přibyl i můj bratr. Sedávali jsme si tam automaticky i po konfirmaci, když už jsme chodili na bohoslužby dospělých, a tak si pak k nám na stejná místa sedávali i naši rodiče a postupně i obě moje sestry. Někdy jsme se do lavice ani nevešli. Tak jsem si vyseděl své místo ve třetí lavici vpravo vlastně napořád. A takových je nás v našem kostele víc. Je obvyklé, že každá rodina i každý jednotlivec má svoje oblíbené místo a poruší „zasedací pořádek“ jen výjimečně. Kupř. právě teď, v letních měsících prázdnin, když se lavice v pravé části tak krásně opravují. Jen mi na těch opravených lavicích chybějí ty věšáky na klobouky a kabelky, které sice takřka nikdo nepoužíval. Ale ve své době, jak je patrné ze starých fotografií, bývaly klobouky i kabelky nezbytnou součástí oblečení i ve všední dny, natož pak při sváteční garderobě o nedělích.

Petr Kubánek

(Poznámka na okraj – žádný strach, věšáčky na klobouky a kabelky se do našich lavic zase vrátí, hospodářská komise organizuje brigádu se šroubováky na jejich připevnění. jaš)

číslo 185, září 2018
předchozí   další

Obsah

Získávejte mi učedníky ve všech národech
Dělat kroky do neznáma
Proč sedávám ve třetí lavici vpravo
Tábor Orlovy
Timothy Snyder, Tyranie
Benefiční koncert
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).