Dopis od synodního seniora

Všem sborům a kazatelským stanicím Českobratrské církve evangelické

Praha, 18. prosince 2020

Milí přátelé, sestry a bratři,

základ Vánoc roku 2020 se oproti letům předchozím nemění. Bůh se stal člověkem a jako ukřižovaný a vzkříšený Pán světa nás zbavuje viny a vede k plnosti lásky a spravedlnosti.

Souvislosti letošních Vánoc jsou však od předchozích let odlišné.

Nebezpečí koronaviru mění dosavadní způsob života. Co bylo dříve samozřejmé, už samozřejmé není.

Letos proto dostáváme všichni stejný vánoční dárek. Jaký? Nekončící množství otázek.

Některé z nich mohou znít takto:

Prožíváme pouze krátkou etapu omezení, po níž se vše vrátí do předchozího stavu?

Nebo se nacházíme v počátcích trvalé změny?

Rodí se doba skromnějšího životního stylu?

Jak to vše ovlivní v příštích letech životy našich dětí a vnuků?

A co život sborů a církve? Chvěje se v základech, když nemůžeme být delší čas spolu ve shromážděních?

A další a další otázky vyskakují v našich myslích.

V moci narozeného Krista nemusíme pasivně čekat na to, jak to všechno dopadne. Tím bychom jen ničili neopakovatelnou hodnotu každé nové minuty, která je nám dána. I proto je krásné, kolik lidí na celé planetě aktivně nachází své místo v boji proti pandemii.

Z bohatství možností co můžeme dělat, si dovolím doporučit tyto:

Hledejme, jak potěšit a povzbudit ty, kteří jsou kvůli covidu–19 izolováni od ostatních.

Nebojme se sobě i svému okolí připomínat, že skromnost neznamená nouzi.

Připomínejme si, že i dnes trpí miliony lidí rozličnou nouzí a pronásledováním. Hledejme, jak jim pomoci.

Modleme se, aby nás i ostatní Bůh sílil, když jsme nemocní, když pláčeme nad úmrtím svých milých, když dopadáme na dno svých sil, když se ocitáme na konci slepých uliček, když nám je (a možná bude) zle.

Protože, přátelé, pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí našich i smyslů našich v Kristu Ježíši.

S úctou a srdečným pozdravem

Daniel Ženatý

synodní senior