Kázání v neděli, 20. 8. 2023 (Petr Galus)

foto M. Janeček

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním. (L 5,1–11)

Na houby je to všechno. Všechno! Už toho mám dost. Celou noc se s tím člověk pere. Výsledek? Tři mřenky, v sítích zapletenýho spousta svinstva, navíc jsou potrhaný od skalisek. Noc nestála za nic a den bude taky k ničemu. Doma mě nepochválí a pak tady budu sedět a spravovat sítě. To fakt miluju. Že já nezačal spíš s něčím obchodovat. Jako Jochanan odvedle. Ještě, že mě nevidí. Ten si teď asi zrovna v klidu vstává, odpočatej, vaří si ranní kávu a přemýšlí, komu co za kolik střelí.

Co se to sem hrne za davy takhle po ránu? Nojo, zase hromada lidí lačných po nějakém duchovnu. Za kýmpak se táhnou? Támhle za tím? Hm, je podobně starej jako já. Třeba bych se taky mohl dát na dráhu takového potulného kazatele. Rybolov mně nejde, třeba bych ulovil alespoň pár dušiček.

Blbost, únavou a hlady už melu nesmysly. Takhle bych stejně nezbohatnul, tamten vypadá taky spíš chudě. Ale lidí za ním jde… Hele běžte raději někam dál, ať to aspoň nemusím poslouchat a vy tady neokouníte. Potřebuju klid na práci, dneska víc než kdy jindy.

To snad ne, jdou sem. Ach jo. Klid, nevšímej si jich, třeba si tě taky nebudou všímat. Dělej svoji práci. Tak jo. Kde je další díra. Tady.

Co? „Co je? Jo, to je moje loď, ale právě jsme se vrátili z lovu, musím ji dát trochu do pucu. Cože? Šimon, Šimon se jmenuju. Těší mě, rabi. Jo, máme hezký počasí.“ (Noc byla taky parádní.) Ale ne, no to snad ne, půjčit na chvíli loď? Už je to tady. Noc blbec, den blbec. Kolik z toho asi tak kápne, co? Tak ale fakt jen na chvíli, mám strašně moc práce. „Dobrá, sedněte si, jedem.“

Teď ještě poslouchat nějaký řeči, jako by toho nebylo každej týden dost v synagoze. A vždyť už jsme to všechno tak nějak už slyšeli, je to pořád totéž. A čas běží a já mezitím už mohl mít spravenou tu druhou síť a za chvíli bych šel domů aspoň na kus chleba k snídani. Musím si po obědě trochu zdřímnout, v noci nás čeká další šichta. Tak co, ještě nebude konec? Stejně, kolik z těch nadšenců na břehu to myslí vážně? Přebíhají od jednoho kazatele k druhému, je to ztráta času. Měli by dělat něco pořádnýho. Tak, stačilo, ne? No vida, konec. Tak šup na břeh a jde se do práce, nikdo to za mě neudělá.

Cože? No takový mám nejraději. Rukama nic neumí, ale všemu rozumí a radí každýmu. A tohle bude expert na rybaření. Vyjet teď a na hlubinu? Kams dal rozum? Zaprvé: rybaří se za šera nebo za tmy, aby se ryby nelekaly stínu, který loď vrhá. A za druhé: loví se v mělkých vodách, tam jsou ryby, ne na hloubce, tak dlouhý sítě zase nemáme. Experte. „Nemá to smysl, mistře, zkoušeli jsme to celou noc a nic jsme nechytili, teď už nechytíme vůbec nic. A jsme strašně unavení, bylo by to plýtvání silami.“ Ale tak už na mě nenaléhej, já jsem tak unavenej, že už nemám ani sílu odporovat. Ach jo, že já jsem taková měkota, vždyť ta moje žena má pravdu. Pokaždé každýmu ustoupím. Tak dobře, ale jen kousek a rychle. Stejně vím, jak to dopadne. „Dobře, mistře, na tvé slovo tedy ještě jednou spustím sítě.“

V břiše mně kručí jak v úle. Už jsem mohl být doma. Tak šup, sítě do vody, ať tady pan expert vidí, že takhle jednoduchý to není. Hele potvůrka jedna, tak jednu přece jen ulovíme. Čtyři mřenky to budou nakonec. Ještě že jsme na hlubině, aspoň se mně tam už nezamotá žádnej binec. A druhá, no tak to je veleúspěch! Třetí, čtvrtá, co to je? Ven s tím, nebo to neutáhnu. „Hej, Jakube, pojeďte sem, pojďte mně pomoct!“ To není možný. „Tahejte, pořádně! A ještě to tam hoďte jednou! A tu další várku už do vaší lodi, moje už začíná být přetížená!“ Tohle není normální. Koho jsem si to vzal na loď? Nějak mě z něj mrazí, úplně se v tom teda teď necítím. Jó, kdyby tady byl soused Jochanan, ten by mu řekl: paráda, nemohl bys zítra přijít a udělat to znova? Na tohle já nemám. Tohle je divný. To není samo sebou. Nezdá se mně to. To raději budu do večera spravovat potrhaný sítě. „Odejdi ode mne, Pane, já nerozumím tomu, co se děje a proč se to stalo zrovna mně. Jsem jen obyčejný člověk, hříšník. Dorazíme k břehu a tam tě vysadím, ryby si klidně vezmi, jsou tvoje.“ Raději se zbavit jeho i těch ryb, ještě přijdu do řečí.

Teď se co nejrychleji dostat ke břehu a celý to skončit. Tak jsme tady. Uf, lidi už tu naštěstí nejsou, to by bylo drbů. „Ano, mistře?“ No, to se řekne, neboj se, ale jak já to teďka všechno vysvětlím? Co prosím, že odteď budu lovit lidi? No to už snad přehání. Ať mě nechá na pokoji! Lovit lidi, to zavání nějakou strašnou sektou! Lidi se neloví, loví se ryby. Takových, co chtěli lovit i lidi, už tu bylo dost a nikdy to nedopadlo dobře. Lovit lidi. Taková hloupost. Já jsem rybář. Lovím ryby a taky u toho zůstanu. Vyjedu na vodu, hodím síť, vytáhnu ryby a je to. Pro ty ryby je to sice konečná, ale já z toho mám živobytí. To je moje práce. Vytahovat ryby z vody a vozit je na souš. Lovit lidi. Že se nestydí takhle mluvit. Jako že by to měl být mně blízký způsob vyjadřování? Jako že bych měl místo ryb tahat lidi? Rozhodit sítě a vytáhnout z vody lidi a vozit je na souš… Takhle to dává jakýsi smysl. Vylovená ryba to má spočítaný, ale člověk vytaženej z vody na pevninu je naopak zachráněnej.

Kam vlastně odešel? Neodešel, postává támhle kousek dál. Zvláštní člověk. Lovit lidi. Kolik už jich asi ulovil sám. Teď se pokouší ulovit mně, rybáře. To by teda byl úlovek, ulovený rybář. Rybář vytažený z vody na pevninu. Myslel to takhle? Nebo nějak jinak? Mám sto chutí se ho na to zeptat. Jenomže co tady všechny ty ryby? Ale čert vem ryby, ty už z břehu nikam neutečou. Vždyť jsem za chvíli zpátky.

Hej, mistře, počkej!

Amen.