|
|
|
S Tabitou Landovou o zpovědi v naší církvi 
Doc. Tabita Landová, Ph.D. je ordinovaná farářka a docentka pro obor evangelická teologie. Na ETF UK vede katedru praktické teologie a garantuje studijní program „Komunitní krizová a pastorační práce – diakonika“. Zpověď mají mnozí z nás spojenou s římskokatolickou církví. Většina evangelíků ji pravděpodobně nikdy neabsolvovala v osobní rovině. Existuje něco jako „evangelická zpověď ?“ Máte pravdu, že individuální zpověď se v našem protestantském prostředí nevžila. Toleranční evangelictví bylo velmi citlivé na nucenou zpověď, která se stala nástrojem inkvizice. Dodnes lidé vnímají individuální zpověď jako charakteristický znak katolické církve, v níž se zpověď běžně praktikuje. Ovšem málo se ví, že ne všechny reformační církve zpověď zrušily. Zatímco reformovaní soukromou zpověď odmítli, stará Jednota bratrská či luteráni ji dlouhá léta praktikovali. Martin Luther sice na jedné straně kritizoval svatokupectví a zneužívání kněžské moci při zpovědi, avšak současně se pokoušel individuální zpověď obnovit a zachovat jako způsob, který pomáhá věřícímu vyrovnat se s hříchem, přináší mu útěchu a dává sílu zápasit s „ďáblem“ – se silami zla, které se jej zmocňují. Základním předpokladem ovšem je, že zpověď zůstane dobrovolná, nikdo k ní nemůže být nucen.V čem si myslíte, že zpověď může být dobrá i pro dnešní evangelíky? Zpověď je nástroj užívaný v duchovní péči k tomu, aby člověku pomohl nahlédnout svou vinu a vyrovnat se s ní. Při zpovědi člověk může osobně a konkrétně povědět, co tíží jeho svědomí, vyjádřit nad tím svou lítost a slyšet ujištění o tom, že Bůh má moc odpustit i toto provinění.Samozřejmě, že můžeme vyznávat své viny i jinak – v osobní modlitbě, při pastoračním rozhovoru, nebo při společné bohoslužbě. Pokud se vyznání vin děje v běžném pastoračním rozhovoru, výhodou je spontánnost a neformálnost; někomu však při tom může chybět rituální forma, která plní řadu užitečných funkcí: dává zpovědi pevný rámec a jasnou strukturu, pomáhá zorientovat se v tom, kdy je prostor pro čtení z Bible, vyznání vin, modlitbu a slovo milosti. Vyznání vin při bohoslužbách zas umožňuje vyznat viny veřejně, neposkytuje však prostor pro konkrétní vyjádření osobní viny. Formát individuální zpovědi, při které je přítomen jen zpovídající a zpovídaný, je tak v něčem jedinečný. Umožňuje zřetelněji zakusit, že kajícník předstupuje se svou vinou před Boží tvář a že právě jemu osobně platí Boží odpuštění. Zpověď je příležitostí, aby se člověk podíval na svůj život z perspektivy evangelia, aby si v jeho světle uvědomil své konkrétní hříšné jednání, ať vyrůstá z jakýchkoli motivů, i ohrožení mocí hříchu, která je v našem světě stále přítomnou realitou. Druhý člověk, který vyslechne mé osobní vyznání, mi může pomoci nahlédnout mou situaci z jiného úhlu a uvědomit si mou odpovědnost před Bohem, ale také mě nahlas ujistí o Božím odpuštění, případně mi pomůže hledat cestu, kudy dál. Také může pomoci odlišit falešné pocity viny od pravých. Co Vás vedlo k tomu zabývat se zpovědí v evangelické církvi? Zaregistrovala jste nějakou zvýšenou poptávku po zpovědi v naší církvi? V posledních dvou desetiletích vnímám v ČCE hlasy volající po obnovení zpovědi. Nejsou přitom úplně nové. Už ve 20. století se v evangelickém prostředí ojediněle objevovaly pokusy rehabilitovat význam zpovědi, jak to učinil například německý teolog Dietrich Bonhoeffer ve své knize Život v obecenství (1939) a v praxi Finkenwaldského semináře. Bonhoeffer pojímal zpověď jako příležitost, při níž světlo evangelia proniká do temnoty uzavřenosti srdce, odkrývá hřích a pomáhá jej otevřeně vyznat. Podobně se o obnovu soukromé zpovědi zasazoval také Max Thurian, jeden ze zakladatelů hnutí Taizé. Přirovnával rozhřešení k podání léku, který zachraňuje život, avšak nemocný jej musí užívat doživotně.V rámci ČCE podnět ke zpovědi vyslala r. 2005 evangelická liturgická iniciativa Coena, která vydala překlad textu Klaus–Petera Hertzsche Jak se můj život může znovu rozjasnit. Po několika letech diskuzí byl na 3. zasedání 32. synodu ČCE v květnu r. 2009 přijat dokument „Zpověď v ČCE“, který se pokusil odbourat některé předsudky spojované se zpovědí a naznačit návod pro její praxi (dostupný zde: https://ustredicce.e–cirkev.cz/dokumenty–temata/bohosluzby/). Text poukazuje na základní fakt, že zpověď je v evangelickém prostředí možná, ovšem není chápána jako svátost. Podmínkou jejího konání není přítomnost ordinovaného kněze, může ji konat každý křesťan, který k tomu má potřebná obdarování. V centru procesu pokání přitom stojí víra, že zvěstované evangelium skutečně přináší odpuštění. Vědí o těchto aktivitách i faráři v Římskokatolické církvi? Jak se k tomu staví oni? Mohli bychom tím získat oficiální přístup ke Svatému přijímání? Zda jsou informace o možnosti individuální zpovědi v ČCE běžně známé římskokatolickým kněžím, netuším. Ovšem situace, kdy evangelík absolvuje zpověď v evangelické církvi, nemá vliv na podmínky, které pro účast na večeři Páně platí v církvi katolické. Podle Kodexu kanonického práva se eucharistie může účastnit věřící katolík, popř. ten, kdo sdílí katolickou víru o svátosti (pomineme-li výjimky, jako je např. situace nebezpečí smrti, v níž není nablízku evangelický farář, který by mohl ohroženému svátost vysloužit). Evangelická individuální zpověď tudíž nemá žádný vliv na možnost přistupovat k eucharistii v katolické církvi.Jak má postupovat věřící evangelík, pokud by se chtěl vyzpovídat svému faráři? Mohla byste dát nějaký úplně praktický návod? V takové situaci bych doporučovala vydat se za svou farářkou či farářem, sdělit jim své přání a domluvit se na setkání, při kterém zpověď proběhne. Pro duchovního jistě bude užitečná informace o tom, zda má zpovídající zájem o liturgicky pojatou zpověď, anebo spíše o volnější, neformálně vedený pastorační rozhovor. Farářky a faráři jsou profesionálové, kteří by měli umět reagovat na potřeby člověka, který se chce vyznat ze svých vin. Vodítkem pro liturgicky pojatou zpověď jim může být některý ze synodem přijatých formulářů (viz odkaz výše), který lze upravit podle aktuální situace a potřeby. Průběh rituálu je možné se zpovídaným předem probrat, tak aby jeho forma byla pro obě strany přijatelná a dopředu známá. Ovšem jak už zaznělo výše, zpovědníkem nemusí být vždy jen farářka či farář, ale jakýkoli bratr či sestra ve víře, k nimž mám důvěru. V životě to tak běžně chodí, že se svěřujeme s tím, co nás trápí, někomu, komu důvěřujeme. Důvěra je podle mě jedním z nejdůležitějších předpokladů zpovědi – důvěra, že zpovědník zachová v tajnosti, co mu svěřím, a že jakožto duchovní autorita vůči mně nezneužije svou moc.Jak je to při zpovědi s tzv. zpovědním tajemstvím? Ordinovaní pracovníci ČCE se ve svém ordinačním slibu výslovně zavazují, že budou mlčet o tom, co jim bylo důvěrně sděleno. Pokud by v praxi mlčenlivost nezachovávali, proviňovali by se tak vůči svému slibu a ztráceli svou důvěryhodnost. Často se lidé ptají, jak má zpovědník postupovat v případě, že se dozví o nějakém zločinu. Tady je dobré vědět, že ČCE má (stejně jako jiné státem uznané církve) státem garantované právo zachovat mlčenlivost o tom, co bylo duchovním svěřeno při zpovědi. Toto právo se ovšem vztahuje na činy již dokonané. Pokud jde o zločiny teprve plánované, pak má pro faráře ČCE přednost povinnost překazit trestný čin, kterou ukládá trestní zákoník. Jinými slovy, minulé zločiny podléhají zpovědnímu tajemství a není třeba je oznamovat, naproti tomu budoucí zločiny, které jsou teprve plánovány, je třeba ohlásit, aby se jim mohlo zabránit.Korespondenční rozhovor vedl Filip Krupička, autorizován byl 2. července 2023 |
číslo 232, září 2023 Obsah KázáníPřímluvná modlitba Pozvání S Tabitou Landovou o zpovědi Dostat se z traumatu ... Slovo kurátora Tábor v Chotěboři Booklub Rozhovor s Jaroslavem Filipi Jak to bylo s Hroznem (1) Na tento den neděli 17. září, Zasmějme se Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 ročník 2023 Ke stažení
Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010
Bohemská kuchařka
Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině
( |
3424
kBHrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).