Na tento den neděli 17. září,

kdy je pro vás Hrozen připraven v kostele

Čtení: Nu 13,21–34
EZ 438
Text: „Po čtyřiceti dnech průzkumu země se vrátili zpět.“ (Nu 13,25)
Poslání: Žd 3,12 – 4,3a
A pak se ti poslové vrátí. Jejich zpráva je vskutku střízlivá, „objektivní“, nic nepřikrašluje, nic nezatajuje. Všichni mluví stejně. „Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem“ (Nu 13,27). Máme se nač těšit. To, co pro nás Pán Bůh připravil, co nám zaslíbil, je výborné. Máme před sebou dobrou budoucnost, slibné výhledy.

Ale nedostaneme se tam. Překážky jsou tak veliké, že je nepřekonáme. Budoucnost je vlastně pro nás uzavřena.

Zaslíbení není pro nás, je na dosah, ale překážky jsou nepřekonatelné. Lid silný, města veliká a pevná, navíc i obři, zrůdy Anákovci (Nu 13,22.28.33). Kdo by mohl vejít? Kdo by je přemohl? Kdo by to všechno překonal? To, co je před námi, nás jen ohrožuje. Na jejich zprávu se lze spolehnout. A teď nastává chvíle pro všechny velice závažná: Jaké důsledky z toho, kdo potáhne? Jak bude tuto zprávu hodnotit? Jak se kdo rozhodne? Nikdy nejde jen o to znát fakta a události sebedůkladněji. Stejně důležité, někdy i důležitější je, v jakém světle je vidíme, do jaké souvislosti je zařadíme, co s nimi uděláme, jak se podle nich rozhodneme!

Jak rozdílné důsledky táhnou poslové z toho, co viděli. Když se lid začal bouřit, poslové do jeho křiku zapadnou i svým výkladem událostí: „Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my“ (Nu 13,31). A navíc: „Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele“ (Nu 13,32). Ne země oplývající mlékem a medem, ale země smrtící a smrtonosná. Půjdeme-li vpřed, budeme-li se držet zaslíbení, čeká nás jen smrt.

A jen jeden jediný hodnotí jinak: „Káleb však uklidňoval lid bouřící se proti Mojžíšovi. Říkal: Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme.“ (Nu 13,30). Teprve později, když se lid rozhoduje pro cestu zpět, do Egypta, se ke Kálebovi přidá ještě Jozue. Tihle dva pak mají proti sobě všechny posly i většinu, téměř celý lid. Ačkoli viděli totéž, dívají se na celou věc docela jinak: Počítají docela střízlivě se všemi překážkami, nezavírají před nimi oči. Počítají však stejně, vlastně daleko vážněji se zaslíbení, s Boží věrností. „Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu.“ (Nu 14,8–9). Počítají s Božím věrným, spolehlivým zaslíbením, a to pronikavě mění jejich pohled na situaci. Otevírá výhled naděje.

S čím počítáme my? Jak hodnotíme? Jak se rozhodujeme? Podle vidění svých očí? I oči klamou! Podle „objektivního“ posouzení? Podle své nálady? Nebo ve světle zaslíbení? Ve světle nadějné víry?

Věrný Pane, svým Slovem jsi nás povolal na cestu do nového věku, svým Slovem nás vedeš, potěšuješ a napomínáš, svým Slovem nás spasíš. Dej, abychom se jej drželi a v jeho poznání se rozmáhali.

Libor Chaloupka, farář v Bučině

Na každý den 2023, Kalich Praha 2022 (převzato se svolením)