…a neuveď nás v pokušení!
Nevzbuzují v nás tato slova modlitby Páně
určité rozpaky? Vždyť se modlíme k laskavému,
milosrdnému Otci, ten na nás přece nebude přivolávat
pokušení! Takové těžké zkoušky
očekáváme spíše od toho Zlého.
O tom všem Pán Ježíš dobře věděl, když nás
učil, jak se máme modlit. Ale On sám byl Duchem svého
Otce vypuzen na poušť, jak to píší
Kraličtí, a byl tam na poušti čtyřiceti dnů a pokoušín
byl od satana… S posledním pokušením
zápasil náš Pán v zahradě
Getsemanské — Syn Boží, a přece člověk jako my,
prožívající děs a úzkost. Plnil úkol,
daný mu Otcem, a musel na něj být dobře připraven. On
dobře věděl, jak se máme modlit.
I s námi jedná Bůh Otec jako se svými
dětmi. I nás připravuje k určitému úkolu,
pro nějž nás přivedl na svět. Obklopuje nás láskou,
ale podrobuje i zkouškám. Dává nám
užívat radostí, ale také nás nechává
procházet i těžkým žalem. Někdy pak pochybujeme, zda je
taková zkouška opravdu z vůle Boží. Má
On nás skutečně tak rád, jak to zvěstuje Písmo?
Proč právě já? To je otázka, kterou si velmi
často klade člověk, zasažený vážnou nemocí. Proč
to muselo stihnout právě mne, když tolik lidí, kteří
svým chováním urážejí Pána
Boha, jsou zdrávi a veselí? Tohle jsem si přece
nezasloužil! Není však toto pokušením,
vidět sebe v lepším světle než druhé lidi? A
není to vážným pokušením, bouřit
se proti tomu, co nás z vyššího úradku
stihlo, zatímco by byla na místě pokorná
modlitba o pomoc Ducha a jeho spoluúčast na našem
trápení?
Ať chceme nebo nechceme, do pokušení přicházíme
všichni často. Náš smysl pro poslušnost
Božímu zákonu musí co chvíli čelit
přirozené lidské touze po tom, jak si usnadnit životní
cestu. Na druhé straně bychom se dostali do pokušení,
kdybychom viděli život jen skrze síť zákonů a zákazů
a zapomněli bychom na milost Boží. Kdybychom ztratili tu
důvěru Božího dítěte, pevnou důvěru, že ať se s námi
děje cokoli, jsme v rukou toho, který nás má
rád.
Netrapme se otázkou, kdo na nás pokušení
posílá. Může to být zkouška, může to být
někdy vážný prubířský kámen naší
víry. A jistě v nás může hlodat i satan, plést
naše myšlenky a odvádět nás od víry.
Jestliže však prosíme: Buď vůle Tvá jako v nebi
tak i na zemi…, pak nepochybujme, že ve všem, co nás
v životě potkává, je skryta láska Boží.
Ve chvíli radosti je nám zjevná, ale v žalu
a zármutku ji odhalujeme jen hlubokou vírou. Proto
vyslovujme všechny prosby v modlitbě Páně ve
stejné důvěře a naději.
Vojtěch Zikmund