Vinohradský sbor ČCE

Kázaní v neděli 6.3.2022 (Karel Műller)

Čtení: Lv 19,11–14

Text: Mk 10,46–52

Využít příležitost - Slepí sportovci

Máme rádi příběhy o lidech, kteří nějak překonávají svá omezení. Překonávají své hranice. Když jsem připravoval tenhle text, tak jsem si do Google zadal heslo,nevidomý závodník'. A hned se mi načetla spousta různých příběhů nevidomých sportovců, kteří navzdory svému stavu dokázali obdivuhodné věci. Titulky například zní: „Slepý lyžař vytvořil dva světové rekordy. Slepý závodník překonal extrémní Beskydskou sedmičku.“

Máme rádi příběhy lidí, kteří se dokáží postavit tomu, co je nějak omezuje. Kteří si dokáží jít za svým cílem, za svým snem. Nenechají se svým okolím odradit. Poznají své hranice a jdou za ně. Překonají sami sebe a najdou nový smysl… pro svůj život.

U Jerišské brány

Slepý Bartimaios sedí v bráně u cesty a čeká, co mu osud přinese. Už se smířil se svým stavem. Je slepý. Je žebrák. Spoléhá se na milost druhých lidí a už od toho svého života moc neočekává. Narodil se jako slepý, nic s tím nemůže udělat. Není jako Jób, který kvůli své nemoci, svému postižení volal Hospodina k soudu.

Bartimaios si zvykl. Žije z toho, co mu druzí lidé dají, co mu věnují ze své milosti. Sedí v při vchodu do města a pečlivě přepočítává každý měďák, který mu dobří lidé snad z lítosti snad z povinnosti hodí na plášť. Sedí, přemýšlí, jestli bude mít dnes dostatek peněz na jídlo. Poslouchá, co se kolem něj děje.

A tu najednou o něj někdo zakopne. „Nepřekážej žebráku. Je tu mesiáš. Ježíš Nazaretský! Bude povstání!“ Utrhne se na něj prodejce ryb, který na chvíli zavřel obchod. „Konečně někdo dá těm Římanům, co proto. A já jim už nebudu muset platit daně. Je tu Ježíš se svými učedníky!“

Ježíš budí pozornost. Chodí za ním desítky lidí a čekají, že se něco stane. Čekají, až něco řekne, až zase bude provokovat farizeje, až někoho uzdraví, až ukáže svou moc. Vidí v něm povstalce, proroka, kouzelníka, léčitele. Každý v něm vidí takového člověka, jakého by si přál vidět. Jakého by pro svůj život potřeboval.

I slepý Bartimaios se dozví, že tu je někdo zajímavý. Ví, že do Jericha přišel Ježíš z Nazareta. Vždyť o něm šly zprávy už delší dobu. Prý uzdravuje, prý pomáhá slabým, prý je tu Boží království na dosah. A tu se v Bartimaiovi jakoby něco… probudí. Něco ho vytrhne ze zajeté každodennosti. Něco ho vytrhnu ze zvyku na život, jaký je.

Najednou si uvědomuje důležitou příležitost pro svůj život. Cítí a vnímá, že tu přišel Bůh na dotek. Že je velmi blízko. Na rozdíl od těch všech vidomých lidí… on nevidomý… vidí mnohem líp.

Bartimaia naplňuje naděje na změnu. Naplňuje ho touha po setkání s Bohem. Je naplněn energií. A tak začne vyřvávat. Začne na sebe upozorňovat. Hej! Ježíši! Synu Davidův! Smiluj se nade mnou! Volá na něj slovy z 51. žalmu. Volá na něj slovy, která jsou adresována právě Hospodinu. Bartimaios ve své slepotě poznal, že se tady a teď… v jeho blízkosti… nachází Bůh.

Boj za svá práva

A co na to jeho okolí? No… určitě ho nepochválili. „Mlč, žebráku. Koho zajímáš? Sedni si, mlč a neruš. Ježíš nám přišel něco důležitého říct a rádi bychom to slyšeli.“ A Bartimaios se nedá: Hej! Ježíši! Synu Davidův! Smiluj se nade mnou! „To seš snad i hluchý? Neřvi tady.“

A stejně. Teď přichází jedinečná příležitost. Tady a teď. Jindy ta šance už nemusí přijít. Hej! Ježíši! Synu Davidův! Smiluj se nade mnou!

Slepý žebrák tady bojuje o svá práva. Ucítil, že přišla příležitost, která mu může změnit život. Bojuje o svůj přístup k Boží milosti. Je tu jako závodník, který překonává svou nevýhodu a jde si za svým.

My bychom možná očekávali, že mu jeho okolí bude pomáhat. Jako když slepý běžec má svého vodiče. Nebo jako z vyprávění o uzdravení chromého. Kdy jeho přátelé dokonce i rozebrali střechu, aby se mohl přiblížit k Ježíšovi. No a tady „slušní“ židé, „slušní“ obyvatelé Jericha brání slepci… se k Ježíši vůbec přiblížit. Brání mu. Napomínají ho a umlčují.

Kolikrát v minulosti ale i dnes byli umlčeni ti na okraji, ti lidé s postižením, ti v menšině. Kolikrát se museli hlasitě prát o svá práva, kolikrát museli aktivisticky vystoupit a jít proti většině, protože věděli, že na jejich straně jsou vyšší morální hodnoty. Dav chce Bartimaia umlčet. Bartimaia, který si jde za svým. Chce, aby seděl někde v koutě a trpně přijal svůj osud, své postižení a nechtěl nic změnit.

Naše poslání

Ale evangelium nás učí něco jiného. Evangelium nás učí, se že nemáme nechat umlčet. Že se máme postavit za slabé a utlačované, za ty na okraji. Evangelium nás učí, že máme využít příležitosti, které nám Bůh dává. Nechci, aby tohle kázání vyznělo jako, že jde jen o aktivismus ve společnosti. Tady jde i o osobní využitou příležitost. Tady jde o to poznat … co pro nás Bůh chystá… a chytit se toho.

Zeptejte se sami sebe: Čemu byste se chtěli věnovat? Co byste chtěli studovat? Čemu chcete věnovat svůj čas, který tu na zemi máte?

Přemýšlíte někdy nad tím, jakou výzvu tu konkrétně pro vás Bůh nachystal? Co tu máte konkrétně vy udělat a co za vás nikdo jiný neudělá? …

Odvaha vyjít ze své komfortní zóny neplatí jen pro ty slepé lyžaře a slepé maratonce. Svým způsobem je každý z nás takhle slepý. Každý z nás si musí někdy sednout a v tichu naslouchat tomu, co pro nás Bůh připravil a v pravou chvíli si za tím jít. Jít si za tím posláním, i když se nás okolí snaží umlčet.

I když vám naše okolí říká, že na to nemáte. Když slyšíte, že jste moc malí, vysocí, hloupí, slabí. Já nevím, co všechno. Každý z nás by měl objevit své poslání, a hlavně ho pak uskutečniti a pracovat na sobě. Nebát se vyjít ze svého pohodlí a vydat se za svým posláním, protože Bartimaios přesně tohle udělal.

On totiž mohl klidně sedět, nechat se umlčet a dál žebrat. Zůstat v těch svejch zajetejch kolejích. Ale jeho víra byla silnější než všechny pochyby ostatních. Jít proti všem prostě není jednoduché. Ale Bůh nám k tomu dává sílu a vytrvalost.

Rozhodnutí

Bartimaios křičí: Hej! Ježíši! Synu Davidův! Smiluj se nade mnou! A Ježíš jeho volání uslyšel. Kdo tluče, tomu bude otevřeno. Kdo prosí, bude vyslyšen. Ježíš slepého Bartimaia přijímá, slyší ho, ale na první pohled se tu zachová poněkud necitlivě. Nechá toho slepce, aby se přes ten dav za ním prodral. Nejde mu naproti. Jde kolem. Čeká, až přijde a popere se s překážkami. Ale nemizí mu z dohledu, neschovává se. Je tu pro Bartimaia, ale Bartimaios musí rozhodnout, jestli půjde, nebo ne. Život víry není jednoduchý, někdy se musíme prodrat pochybnostmi jako uzavřeným davem, snažíme se neustále hledat smysl v tom, co děláme. Někdy musíme fakt vnitřně bojovat za tu svou víru.

A co udělají ostatní? Zachovají se jako poslušný dav. Nejdřív chtějí, aby jejich vůdce Ježíš nebyl rušen, aby mohl v klidu mluvit. Ale když Ježíš projeví zájem o jedince, o člověka na okraji, tak dav se obrátí na Bartimaia a začnou na něj volat: „Seber odvahu! Neboj se! Vstaň! Volá tě!“

Bartimaios využije životní šanci. Odhazuje svůj plášť a jde k Ježíšovi. Odhazuje svůj plášť, na který sbíral mince od kolemjdoucích. Odhazuje tím svůj zdroj příjmů. Odhazuje tím svou identitu, svou ochranu.

Svým rozhodnutím se podobá učedníkům, kteří zanechali své práce a vydali se za Ježíšem. Cesta víry, cesta následování je cestou ze zajetých kolejí, z jistoty. Je cestou do neznáma. Cesta víry, to je cesta slepce za Božím hlasem. Cesta přes překážky. Cesta naděje na uzdravení. Víra, to je jako slepcův krok do neznáma. Slepcův krok s nadějí, že nás očekává Boží náruč.

Bartimaios se prodere k Ježíšovi, stojí před ním. Rukama se seznamuje s jeho tváří a čeká, co teď přijde. Čas se zpomaluje, dav ani nedýchá. Ježíš se ho zeptá: Co chceš, abych pro tebe učinil. Jako by to všem nebylo hned jasné. Jasně, že chce vidět. Tak proč se ho na to ptá? Proč ho rovnou neuzdraví, neukáže všem, jak je skvělý léčitel a nejde dál?

Co chceš, člověče, abych pro tebe učinil. Co vy chcete, aby pro vás Bůh učinil? Jaké je vaše nejvnitřnější přání. Co byste odpověděli, kdybyste mu stáli tváří v tvář.

Závěr

Bartimaios si nepřeje nic jiného, než aby uviděl. Fyzicky se uzdravil. Ale za tím je ještě jedna prosba. U brány volal: Pane, smiluj se nade mnou. Zbav mě mého pocitu viny, pocitu zbytečnosti, pocitu, že tu na světě nemám místo. Bartimaiova prosba není jen o zraku. Je to prosba o dar smyslu života, o navrácení do společnosti. Je to prosba o získání sebedůvěry a hodnoty vlastního života. O tohle vše prosí tím svým: Pane, ať vidím.

A Bůh se smiloval, dal Bartimaiovi zrak. Dal mu nový životní směr. Bůh se smiloval, protože se na něj Bartimaios spoléhal celým svým životem. Plášť s mincemi nechal totiž za sebou. A neměl nic. Neměl nic než důvěru. Nenechal se zlomit pochybnostmi ostatních. Nenechal se umlčet. Využil svou šanci a poznal, co to je Boží blízkost.

Amen

číslo 218, březen 2022
předchozí   další

Obsah

Kázaní (Karel Műller)
Přímluvná modlitba
K válce na Ukrajině
Modlitba za Ukrajinu a mír
Zprávy ze staršovstva
Program sborového shromáždění
Zpráva o životě sboru
Zpráva o Křesťanské službě
Zpráva o hospodaření sboru
Kandidáti pro volbu staršovstva
JAKO DOMA – HOMELIKE
BOOKLUB
Miroslav Rada a vinohradský sbor
Slovo na doma
Rozhovor
Zasmějme se
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).