Modlitba za Ukrajinu a mír

(více informací v Protestant 2/2022, str.5)

Proslov faráře Tomáše Trusiny v neděli 13. února před ukrajinským velvyslanectvím

Napřimte se a zvedněte hlavy

Žít dlouhou dobu v míru, bez přímé zkušenosti s válkou má skryté úskalí. Tak, jak ze společnosti postupně mizí přímí pamětníci války, mizí i vnímavost k tomu, co se společností běsnění války dokáže udělat. A s tím mizí i citlivost a odpovědnost, která se naléhavě ptá: Kde je třeba se angažovat? Za koho se postavit? Sám jsem se narodil pouhých šestnáct let po skončení II. světové války, zažil horkou fázi sovětské okupace, sledoval zvěrstva vlny občanských válek při rozpadu Jugoslávie, konflikt v Čečně a zrovna tak i obsazení Krymu a separatistické boje na východě Ukrajiny – a přece opakovaně zjišťuji, že podvědomě považuji naše zdejší poměry bez války za něco samozřejmého. (Nakolik se na tom podepsal „bolševický boj za mír“, tím vás nebudu zdržovat, byť tenhle propagandistický um obracet významy slov a manipulovat tím důvěřivé lidi dovádějí v té velké zemi na východ od Ukrajiny zřejmě ke stále větší dokonalosti).

S přáteli a lidmi poučenějšími, než jsem já, vedeme napínavé rozhovory, jak moc je riziko ruského vpádu na Ukrajinu reálné. Po všech těch srovnáních nesrovnatelného jako je porovnávání sil ukrajinské a pětinásobně silnější ruské armády, a četbě politických analytiků mne o reálnosti této hrozby přesvědčil rozhovor s vedoucím novinářem ze skupiny Bellingcat (to jsou ti investigativci, co mj. odhalili kdo způsobil výbuch ve Vrběticích) – a sice, že Putinova odhodlání vpadnout na Ukrajinu a jeho iracionality se bojí už i oligarchové z Putinova okolí.

Co za takovéto situace dělat? Víra (křesťanská) mne vede k tomu nerezignovat. Nestáhnout se. Když Ježíš mluví o tom, jak bolestně a krvavě do lidských životů dopadá válečné násilí, říká „napřimte se a zvedněte hlavy, protože vaše vykoupení je blízko.“ (Lk 21) Neříká to nastoupeným řadám křesťanských těžkooděnců, nežehná zbraním, ale inspiruje a vyzývá spolehnout na duchovní moc, které se říká spasení, což si pro sebe v tuto chvíli můžeme přeložit jako solidarita. Boží solidarita s ohroženými. Odtud plyne spolehnutí na moc solidarity a taky třeba modlitby. Proto jsme vás pozvali na toto shromáždění. Nechceme šířit ducha paniky ani nenávisti vůči všemu ruskému, ale v žádném případě nechceme souhlasně přikyvovat těm, kdo rezignovali, nebo dokonce šíří různé dezinformace a lži o tom, kdo je v této chvíli a tomto konfliktu agresorem.

Nehodláme zůstat před hrozícím válečným násilím hypnotizováni jako myš před kobrou, ale chceme dát najevo, hlasitě a veřejně, že nám nejsou lhostejné ani vzdálené úzkosti ohrožených – bolest matek, které ztratily či mohou ztratit syny, děs rodin, které náhle ztrácejí domovy, anebo již po osm let žijí v trvalé nejistotě. Že nezůstáváme necitelní k tomu, co válečné poměry udělají s dětmi, které v nich vyrůstají. Že vnímáme rozvrat, který válečné poměry působí. Třeba i tím, jak rychle vynesou nahoru ty příliš schopné či všehoschopné, udělají z nich (třebas i zaslouženě) na chvíli hrdiny, ale už se zamlčí či retušuje, jak jim ty válkou zdivočelé poměry daly příležitost krvavě se projevit.

Lidé z Ukrajiny v této zemi již dlouho a ve velkém počtu žijí. Pracují tu, často za podmínek, za nichž by Češi nedělali ani se neuživili. Užíváme plody jejich práce, ale jinak jako bychom o nich a jejich problémech nechtěli slyšet. Tímto shromážděním chceme jasně deklarovat, že nám na bezpečí jejich země záleží. Že se jim, alespoň symbolicky, stavíme po bok v jejich úzkostech a že je podporujeme. Proto se chceme třebas i nahlas ptát naší vlády, co je ochotná pro lidi z Ukrajiny udělat, zda vedle dodávek dělostřeleckých granátů podpoří víc neziskovky, které tam pracují. A především, zda je v případném konfliktu ochotna otevřít hranice většímu počtu uprchlíků (když pro Syřany, Iráčany či Afghánce toho v posledních deseti letech zdejší vlády udělaly tak málo). A protože věříme ve smysl solidarity, sounáležitosti s ohroženými, chceme se za ně i přimlouvat. Vytvořit prostor, kde v době ohrožení a tísně budeme stát jedni při druhých. Před tváří nebeského Otce, ale právě tak i před tváří mocných tohoto světa.