Vinohradský sbor ČCE

Modlitba za Ukrajinu a mír

(více informací v Protestant 2/2022, str.5)

Proslov faráře Tomáše Trusiny v neděli 13. února před ukrajinským velvyslanectvím

Napřimte se a zvedněte hlavy

foto: trusina

Žít dlouhou dobu v míru, bez přímé zkušenosti s válkou má skryté úskalí. Tak, jak ze společnosti postupně mizí přímí pamětníci války, mizí i vnímavost k tomu, co se společností běsnění války dokáže udělat. A s tím mizí i citlivost a odpovědnost, která se naléhavě ptá: Kde je třeba se angažovat? Za koho se postavit? Sám jsem se narodil pouhých šestnáct let po skončení II. světové války, zažil horkou fázi sovětské okupace, sledoval zvěrstva vlny občanských válek při rozpadu Jugoslávie, konflikt v Čečně a zrovna tak i obsazení Krymu a separatistické boje na východě Ukrajiny – a přece opakovaně zjišťuji, že podvědomě považuji naše zdejší poměry bez války za něco samozřejmého. (Nakolik se na tom podepsal „bolševický boj za mír“, tím vás nebudu zdržovat, byť tenhle propagandistický um obracet významy slov a manipulovat tím důvěřivé lidi dovádějí v té velké zemi na východ od Ukrajiny zřejmě ke stále větší dokonalosti).

S přáteli a lidmi poučenějšími, než jsem já, vedeme napínavé rozhovory, jak moc je riziko ruského vpádu na Ukrajinu reálné. Po všech těch srovnáních nesrovnatelného jako je porovnávání sil ukrajinské a pětinásobně silnější ruské armády, a četbě politických analytiků mne o reálnosti této hrozby přesvědčil rozhovor s vedoucím novinářem ze skupiny Bellingcat (to jsou ti investigativci, co mj. odhalili kdo způsobil výbuch ve Vrběticích) – a sice, že Putinova odhodlání vpadnout na Ukrajinu a jeho iracionality se bojí už i oligarchové z Putinova okolí.

Co za takovéto situace dělat? Víra (křesťanská) mne vede k tomu nerezignovat. Nestáhnout se. Když Ježíš mluví o tom, jak bolestně a krvavě do lidských životů dopadá válečné násilí, říká „napřimte se a zvedněte hlavy, protože vaše vykoupení je blízko.“ (Lk 21) Neříká to nastoupeným řadám křesťanských těžkooděnců, nežehná zbraním, ale inspiruje a vyzývá spolehnout na duchovní moc, které se říká spasení, což si pro sebe v tuto chvíli můžeme přeložit jako solidarita. Boží solidarita s ohroženými. Odtud plyne spolehnutí na moc solidarity a taky třeba modlitby. Proto jsme vás pozvali na toto shromáždění. Nechceme šířit ducha paniky ani nenávisti vůči všemu ruskému, ale v žádném případě nechceme souhlasně přikyvovat těm, kdo rezignovali, nebo dokonce šíří různé dezinformace a lži o tom, kdo je v této chvíli a tomto konfliktu agresorem.

Nehodláme zůstat před hrozícím válečným násilím hypnotizováni jako myš před kobrou, ale chceme dát najevo, hlasitě a veřejně, že nám nejsou lhostejné ani vzdálené úzkosti ohrožených – bolest matek, které ztratily či mohou ztratit syny, děs rodin, které náhle ztrácejí domovy, anebo již po osm let žijí v trvalé nejistotě. Že nezůstáváme necitelní k tomu, co válečné poměry udělají s dětmi, které v nich vyrůstají. Že vnímáme rozvrat, který válečné poměry působí. Třeba i tím, jak rychle vynesou nahoru ty příliš schopné či všehoschopné, udělají z nich (třebas i zaslouženě) na chvíli hrdiny, ale už se zamlčí či retušuje, jak jim ty válkou zdivočelé poměry daly příležitost krvavě se projevit.

Lidé z Ukrajiny v této zemi již dlouho a ve velkém počtu žijí. Pracují tu, často za podmínek, za nichž by Češi nedělali ani se neuživili. Užíváme plody jejich práce, ale jinak jako bychom o nich a jejich problémech nechtěli slyšet. Tímto shromážděním chceme jasně deklarovat, že nám na bezpečí jejich země záleží. Že se jim, alespoň symbolicky, stavíme po bok v jejich úzkostech a že je podporujeme. Proto se chceme třebas i nahlas ptát naší vlády, co je ochotná pro lidi z Ukrajiny udělat, zda vedle dodávek dělostřeleckých granátů podpoří víc neziskovky, které tam pracují. A především, zda je v případném konfliktu ochotna otevřít hranice většímu počtu uprchlíků (když pro Syřany, Iráčany či Afghánce toho v posledních deseti letech zdejší vlády udělaly tak málo). A protože věříme ve smysl solidarity, sounáležitosti s ohroženými, chceme se za ně i přimlouvat. Vytvořit prostor, kde v době ohrožení a tísně budeme stát jedni při druhých. Před tváří nebeského Otce, ale právě tak i před tváří mocných tohoto světa.

číslo 218, březen 2022
předchozí   další

Obsah

Kázaní (Karel Műller)
Přímluvná modlitba
K válce na Ukrajině
Modlitba za Ukrajinu a mír
Zprávy ze staršovstva
Program sborového shromáždění
Zpráva o životě sboru
Zpráva o Křesťanské službě
Zpráva o hospodaření sboru
Kandidáti pro volbu staršovstva
JAKO DOMA – HOMELIKE
BOOKLUB
Miroslav Rada a vinohradský sbor
Slovo na doma
Rozhovor
Zasmějme se
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).