Zpráva o životě sboru za rok 2021

Okolnosti v tomto čase ovlivňují život sboru mnohem zřetelněji a konkrétněji než kdy jindy. A mění se tak rychle, že si člověk pomalu ani nevybaví, jak to bylo před rokem. Teprve při procházení sborového zpravodaje se mi znovu vyjevilo, jak byla první polovina loňského roku určena mimořádnými opatřeními. Většina shromáždění se prezenčně nemohla konat vůbec nebo jen v omezeném množství. Některá se proto musela rušit (náboženství, setkávání seniorů, sborový pobyt na horách, konvent), jiná se několikrát odkládala (výroční sborové shromáždění, rozhovory staršovstva k rozvojovému plánu, Booklub).

Potěšitelné a nadějné ale je, že to život sboru neumrtvilo a neubilo. Vedlo to naopak spíš k větší aktivitě a vynalézavosti. K bohoslužbám jsme se v neděli dopoledne scházeli dvakrát (v 9.00 a v 10.30) včetně nedělní školy. A i když jsme se na ně museli předem hlásit, protože byly počtem omezené, scházelo se nás dohromady téměř stejně jako předtím. Biblické hodiny, konfirmační cvičení i schůze staršovstva pokračovaly dál pravidelně online. A třebaže tato forma nedala prostor například ke společnému zpěvu, otevřela jiné možnosti – k biblickým hodinám se např. připojovali ti, kterým by to jinak vzdálenost nedovolila. Opakovaně jsme také v tomto období ocenili, že máme technickou možnost pořizovat nahrávky bohoslužeb pro ty, kdo se jich nemohli účastnit kvůli covidovým opatřením nebo z jiných vážných důvodů. Při Večeři Páně jsme znovuobnovili přijímání z malých kalíšků a průběžně řešili jeho praktické nároky. Když jsme před Velikonocemi nemohli společně fyzicky projít některou z křížových cest, vznikla díky dětem i dospělým, kteří ji podle daného scénáře doma malovali, křížová cesta jak na sborovém facebooku, tak v kostele. Společné čtení pašijí jsme přesunuli do kostela a mělo tak víc ráz bohoslužeb. A po celé jaro jsme se dál věnovali i praktické pomoci – jak přípravě chlebů pro lidi bez domova, které jsme hotové snášeli do sborového sálu, tak sbírce šicích strojů na pomoc afghánským ženám prostřednictvím Berkatu. Při rozvolňování covidových opatření jsme pak k náboženství i k občerstvení po bohoslužbách využili dvorky našeho domu. Přes všechna omezení se také podařilo uspořádat několik krásných akcí: výstavu fotografií z pomoci Diakonie naší církve syrským uprchlíkům v Tahaddí v Bejrútu, Noc kostelů s bohatým programem nebo předání medaile vděčnosti Martě Kadlecové. A jsme vděční i za to, že když Marta nedlouho poté zemřela, našli jsme v rozlehlých prostorách našeho domu způsob, jak se s ní důstojně rozloučit a poděkovat společně za její život.

V druhé polovině roku se již mimořádná opatření rozvolnila. Někdy sice ještě komplikovala některé aktivity, ale život sboru se zase rozběhl víceméně normálně. Ukázalo se, že lidé mají nadále touhu se setkávat na bohoslužbách i jinak a nezůstali po skončení mimořádných opatření pouze u poslechu nahrávek, kterých se na internetu najde mnoho, nejen z našeho sboru. V červnu se konalo odložené sborové shromáždění. V létě jsme se třikrát setkali při společných bohoslužbách s žižkovskými a vršovickými. V srpnu jsme také jeli na tradiční sborový tábor v Poušti u Bechyně. A od září se rozeběhla všechna pravidelná sborová setkání v prezenční formě. Konfirmandi navíc jeli na společný víkend na Zbytov – statek Jana Kellera. Na bohoslužbách jsme měli – i v důsledku covidu – bohatší hudební doprovod: kromě Ester Slaninové hráli častěji Jiří Svoboda a Consonare. A sborová sestra častěji pořádala výlety a vycházky (Okoř, Roztoky, Židovské město). Opakovaně jsme se také sešli na brigádách při úklidu sborových dvorků. Přes všechny odklady začaly i nové aktivity: R. Kvapil uspořádal první „Lecture recital“ – hudební salon s průvodním slovem, a poprvé se sešel kroužek čtenářů „Booklub“. Vzhledem k tomu, že byla naše kurátorka Jana Šarounová zvolena do synodní rady, ujala se nově redakce Hroznu Eliška Novotná.

Na podzim jsme také nově promýšleli podporu neziskových organizací. V září se ještě konal benefiční koncert D. Juna, ale kvůli kritické situaci v Afghánistánu jsme museli ukončit sbírku šicích strojů a domlouváme se s Berkatem, jak jinak bychom mohli pomoct. Také Víteček je už v jiné situaci – tentokrát v kladném smyslu. Dobrovolnická pomoc, kterou by uvítal, je pro nás vzhledem k vzdálenosti nereálná, a skromná finanční pomoc, kterou můžeme poskytnout, by jinde měla větší význam. Proto se staršovstvo nakonec rozhodlo, že budeme hledat jinou menší neziskovou organizaci, která by nám byla blíž. Škoda je, že jsme tentokrát kvůli epidemiologické situaci museli zrušit tradiční adventní tržíček.

Po několikerých odkladech proběhly na podzim také dva rozhovory staršovstva o rozvojovém plánu sboru. Jeho zpracování ukládá sborům strategický plán naší církve. Má zmapovat slabé a silné stránky sboru a formulovat, co má a chce pro svůj rozvoj udělat. Staršovstvo nechce tento materiál vytvořit samo, ale dává dohromady podklad pro širší rozhovor ve sboru.

Komplikace způsobené Covidem nakonec nezhatily ani záměr naší církve vydat do konce roku 2021 nový evangelický zpěvník. Před Vánocemi jsme jej mohli přivézt i do našeho sboru. Na začátku nového roku nám jej pak představil člen zpěvníkové komise, která ho připravovala, Pavel Hanych. Od té doby z něj při bohoslužbách zpíváme a díky Ester Slaninové se učíme nové písně.

Nejistá situace (onemocnění, karantény, mimořádná opatření) nepoznamenala ani závěr roku. Podařilo se nacvičit dětskou vánoční hru „Aby nás nezahanbili osel, vůl a kráva“, kterou poslední adventní neděli při bohoslužbách předvedlo třiatřicet herců, a hudebně doprovodila mládež s Jirkou Svobodou. Sešli jsme se ke Štědrovečerním nešporám i svátečním bohoslužbám na Boží hod a na Štěpána mezi sebou uvítali vršovické včetně nově zvoleného pražského seniora Matěje Opočenského.

Těší nás dělná atmosféra, která i přes naše přirozeně rozdílné názory panuje ve staršovstvu. Těší nás vzájemná důvěra a dobrá spolupráce mezi farářem a staršovstvem. Víme, že to není samozřejmost, a jsme za to vděční.

Snad je tedy tato rekapitulace, navzdory tomu, co bylo řečeno na začátku, dobrým svědectvím, že život není jenom výsledkem okolností, a potvrzením, že má cenu a je dobré hledat odpovědnost, která je proměňuje. Chceme proto poděkovat všem v našem sboru, kdo se na tom podílejí, a tak tuto důvěru okolo sebe šíří. A budeme vděční za každý impuls od vás, členů sboru, který přispěje k tomu, aby byl jeho život otevřenější, bohatší a svědčil o osvobodivé moci evangelia Ježíše Krista.

Do sboru přistoupila 1 osoba. Konaly se čtyři křty. Zemřeli 4 členové, z toho byly 2 církevní pohřby. 2 osoby ze sboru vystoupily a 3 se odstěhovaly. Do knihy oddaných jsme zapsali 19 svateb, které se konaly ve spolupráci s farářem pro menšiny – Mikulášem Vymětalem. Ke dni 31. 12. 2021 sbor měl 341 členů.

Zdeněk Šorm

Jana Šarounová