Vinohradský sbor ČCE

Obrazy v kostele (1)

foto: obr
Miroslav Rada se syny

každý měsíc od ledna do června se budeme věnovat obrazům v kostele; příště prostřední obraz

Vyprávění Ondřeje Rady

Obrazová výzdoba kostela vznikla na popud faráře Jaromíra Duse, který tatínka oslovil a táta si dal podmínku, že výběr témat bude jen na něm, aby měl úplnou svobodu. Původně byl v prostřední nice umístěn nefunkční prospekt varhan, postranní niky byly prázdné. Později byl prospekt vyměněn za nápis, což nebylo dobré řešení, protože nika je vertikální a písmo horizontální, takže malé písmo, které se do ní dobře vešlo, bylo vůči rozloze stěny opticky titěrné a interiér hmotově nevyvážený. Tak vznikl záměr umístit obrazy do všech pěti nik. Táta už v 80. letech navrhl barevnou výmalbu kostela a do prostřední niky umístit Krista na oslátku, uvažoval spíše o textilní aplikaci. S tím nápadem ale narazil u pana faráře B. Otřísala, který namítal, že by mu při kázání „na hlavě stál oslík“ a to nechtěl. Staršovstvo po diskusích, těsně před koncem působení bratra Duse ve sboru, schválilo, aby se realizace obrazů táta ujal, což také vzápětí udělal. Nicméně během krátké doby někteří presbyteři chtěli opět otázku obrazů v kostele otevřít, což jim br. farář Petr Sláma, který tehdy sbor dočasně spravoval, rozmluvil: „Jednou už jste rozhodli…“. Tatínek byl členem vinohradského a později vzniklého vršovického sboru, kde působil i ve staršovstvu, byl v kontaktu se synodní radou a měl za sebou výtvarnou práci pro řadu kostelů u nás i v Německu. Obrazy pojal jako vzkaz vinohradskému sboru a pracoval na nich zde v ateliéru 3 roky, od r. 1997, kdy mu bylo již 71 let a měl postupující artrózu v kolenou; na Vinohrady chodil pěšky z Vršovic, vždy musel navíc sejít a vyšlapat pět pater tam i v Korunní, pak lézt na žebřík nebo lešení; maloval vlastně v bolestech.

Ty obrazy mohou člověka vcházejícího do kostela ohromit; někdo je nadšen, jiný strne, že jsou „moc“ barevné; někdo se zarazí nad velkýma nohama a rukama; jiný má pocit, že je to kubistický – což je pochopitelná reakce na první pohled. Když se ale budete na obrazy dívat déle, tak zjistíte, že zdaleka nejsou takto prvoplánové. Interiér kostela je historizující – pseudogotický, což je do jisté míry omezující danost, kterou je třeba respektovat. Když si např. vezmete sklípkovou klenbu či jiné gotické prvky a kubistický obraz, tak mají plno styčných bodů. Typické pro gotické obrazy i sochy jsou ostře lomené drapérie, světlo a stín nebo zlato – na to vše záměrně navazují i tyto tátovy obrazy. Zároveň ale bylo potřeba interiér oživit, dát mu moderní dynamiku, a to se tátovi skvěle povedlo. Důležitou roli zde hrají diagonály nebo třeba i kompozičně asymetrické střídání červených prvků. Barevnost je mocná, ale přirozeně kultivovaná, radostná. Myslím, že plně vyjadřuje naději, kterou nám dává biblické poselství. Samozřejmostí je, že ladí s výmalbou kostela. Každý z těch pěti obrazů je svébytný. Má jednu či dvě ústřední postavy, které interpretuje okolní děj. Dohromady ale obrazy tvoří pevný, vyvážený celek. Táta je maloval s velikým potěšením, bylo to vlastně naplnění malířova snu, dostat příležitost svobodně vyřešit tak velký prostor. Nikdy si nedělal barevné skici, jen k velkým obrazům drobný náčrt základní kompozice tužkou. Vždy maloval přímo, protože obraz si sám začne „říkat“, jak to má být. Kdo takovou komunikaci s obrazem nezažil, tak to těžko pochopí… Bylo radost ho při práci pozorovat. Obrazy, které tatínek sboru s láskou věnoval (sbor platil materiál), byly instalovány před Velikonocemi 2000. To už bylo tátovi 74 let. Svůj Vinohradský cyklus poprvé uviděl jako celek až tehdy, po jeho zavěšení. Vše „sedělo“ – nemusel nic upravovat!

Slavnostní otevření připravil farář Mirek Dus jako odpolední slavnost na Boží hod velikonoční; mluvil mj. on, táta, prof. Filipi a další, ke slovu se dostali i zástupci evangelických církví z Německa a USA. Řada z těch členů sboru, kteří měli původně s myšlenkou obrazů v kostele problém, pak za tátou přišla a omlouvala se mu, že si to jen neuměli představit. O cyklu vznikl dokument pro Křesťanský magazín ČT.

Víte, každý prostor se dá vyřešit mnoha způsoby; ten tátou zvolený je mnohovrstevnatý, dynamický a při tom důstojný, obsahově sdělný, moderní a při tom respektující architekturu – nadčasový. Pro mne, také malíře, je to úžasné dílo, které na své plné docenění teprve čeká.

4. ledna 2023 zaznamenala Eliška Novotná

číslo 226, leden 2023
předchozí   další

Obsah

Kázání v neděli 11. 12. 2022
Přímluvná modlitba
Univerzita třetího věku ETF UK
Zprávy ze staršovstva
Pozvání na BOOKLUB
Pojďte s námi na procházku!
Obrazy v kostele (1)
Rozhovor s Věrou Skřivánkovou
Příběh SIRIRI
Na tento den neděli 22. ledna
Zasmějme se
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).