|
|
|
Rozhovor s Věrou Skřivánkovou o její cestě (nejen) k víře (1)
Nejdříve, prosím, řekni něco o svém rodinném zázemí, co si ze svého dětství vybavuješ. Moje maminka byla ze staré evangelické rodiny v Proseči na Vysočině a tam jsem od malička, když jsem ještě nechodila do školy, vyrůstala, protože Praha nebyla za války bezpečná. Sestra mojí maminky tam vychovávala po ovdovění svého bratra mojí sestřenici. Když jsem se pak asi jako čtyřletá vrátila k rodičům do Prahy, tak jsem tam jezdila už jen na prázdniny. V Praze jsem zažila i bombardování v únoru 1945 a po něm nás tatínek odvezl do svého rodiště u Rokycan a tam jsme byli do konce války, respektive do začátku míru. V Praze jsme bydleli v Mánesové ulici, kde si tatínek zpachtoval malou místnost jako hospůdku a za ní jsme měli byteček. Vždy večer se v hospůdce scházela stejná společnost; každý si přinesl v papíru něco k zakousnutí a tatínek čepoval hlavně plzeňské pivo. Po mé svatbě v pětadvaceti letech jsme bydleli s manželem v Zahradním městě na sídlišti. Když bylo naší dceři deset let a ovdověla jsem, přestěhovala se k nám maminka a po její smrti jsem vyměnila byt za menší v Malešicích, kde bydlím dosud.Kdy a jak ses ocitla ve vinohradském sboru? K vinohradskému sboru jsem inklinovala ať jsem bydlela kdekoliv. Tady jsem byla hned po narození pokřtěná, křtil mne pan farář Jerie, tady jsem chodila normálně na náboženství a do nedělní školy, v té mě učila Alenka Zikmundová, rozená Hromádková. V roce 1952, za pana faráře Moravce, jsem tady byla konfirmovaná. Bylo nás padesát, ale Korunní jsme zůstaly věrné jenom tři. Chodila sem i moje maminka, také do pěveckého sboru, na varhany hrál bratr Kantorek. Též tetička byla v Proseči v pěveckém sboru, jen já nikdy. Tatínek byl bez vyznání, ale maminku v její víře podporoval a chodil s ní i sem do kostela. Dcera se narodila v roce 1963 a nevím, proč jsem na jejím pokřtění netrvala – byl to takový divný čas. Ona sem chodila na náboženství i konfirmační přípravu, z té ale odešla kvůli chování jednoho hocha a konfirmovaná není. Do kostela mě doprovází na mé přání, jindy ne.Měla jsi někdy pochybnosti o své víře? Vůbec ne. Prostě jsem v tom vyrostla. Já jsem se modlila, tu víru zastávala a nikdy jsem ji nezradila. Modlím se pořád, často otevírám Bibli, mám ráda Žalmy. Nosím si domů vytisknutá kázání, znovu je čtu a žasnu; vždy obdivuji lidi, kteří mají vědomosti, protože já jsme nikdy nic nedokázala, ani v zaměstnání jsem nedělala nic významného.To snad ne – vychovala jsi dceru a svojí vírou jsi jistě lidi kolem sebe ovlivňovala. Snad ano. A nestydím se za to, že chodím do kostela a hrdě se hlásím, že jsem protestantka. Můj druhý muž byl můj bývalý spolužák, chodili jsme spolu od třetí třídy do školy na Smetanku, a po letech jsme se po dohodě setkali u jeho slepé maminky, o kterou pečovala jeho sestra. Jeho první slova po celé té dlouhé době byla „Jsi ještě protestantka?“ On byl katolík, ale celých těch deset let, co jsme byli spolu, chodil sem se mnou do kostela, měl tady plno přátel a pochovávala ho Ester Čašková.Byla jsi někdy jinde než ve vinohradském sboru? Byla, ale jen sporadicky. Měla jsem imobilní kamarádku ve vršovickém sboru, když byla zajímavá přednáška, jela jsem do Strašnic, a na Žižkov jsem také někdy zajela.Kolik farářů jsi tady vlastně zažila, přirostl ti některý z nich více k srdci? Sedm. Ester Čašková.Asi máš přátele hlavně z evangelického prostředí? Pokud žijí, ale už je nás málo. Všichni moji přátelé, ne evangelíci, vědí, že jsem věřící. Občas s sebou nosím nějaký text a čtu jim ho. Oni to vyslechnou, nekomentují to a pak třeba řeknou, že je to k zamyšlení.Eliška Novotná, 10. ledna 2023 |
číslo 226, leden 2023 Obsah Kázání v neděli 11. 12. 2022Přímluvná modlitba Univerzita třetího věku ETF UK Zprávy ze staršovstva Pozvání na BOOKLUB Pojďte s námi na procházku! Obrazy v kostele (1) Rozhovor s Věrou Skřivánkovou Příběh SIRIRI Na tento den neděli 22. ledna Zasmějme se Sborové akce Archiv Výběr z Hroznůročník 2024 Ke stažení
Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010
Bohemská kuchařka
Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině
( |
1543
kBHrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).