Usilujte o vyšší dary

1. Kor 12,31

Apoštol nás pobízí k dynamice, pohybu, úsilí. Křesťanský sbor má podle Písma úkol, cíl, vizi. Máme budovat dospělé charismatické společenství. Máme duchovně růst. Tento růst má své projevy viditelné i méně viditelné. S vděčností lze konstatovat, že se nám podařilo posílit některé formy liturgie a diakonie (např. vysluhování svaté Večeře Páně v celém velikonočním období, rozšíření křesťanské služby, mateřské centrum, atp.). Nemůžeme si stěžovat na to, že zde není dost nových tváří, nových pracovníků. A přece je nám třeba vnitřního růstu, duchovní obnovy, touhy po životě v posvěcení. I mezi námi se občas prosazuje nízká člověčina na úkor touhy po vyšších darech. I mezi námi tu i tam dochází ke zbytečným nedorozuměním a napětím. Tam, kde se něco daří z Božího ducha, se také ten Zlý snaží dílo pokazit. Tam, kde kvete sbor, může jej ten starý nepřítel rozkládat zevnitř, byť jen přízemními klevetami. Ty jsou vždy projevem nedostatku odvahy i čistého svědomí. Proti tomu však Písmo nabízí efektivní obranu: usilování o vyšší dary, exkluzivní nabídku Ducha. To, co je z ní nejvzácnější, jmenuje apoštol na samém konci své slavné “chvály svaté lásky”: “A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.” LÁSKA se může stále znovu stávat vlastním principem i důsledkem “lámání chleba” při stolu Páně. Jde jen o to, abychom onomu častějšímu stolování byli hodni svým přístupem. Abychom si uměli vyčistit vztahy, vyříkat si nesrovnalosti, odpustit si a vyjít společně ke službě starým i těm docela malým. Aby se sbor stával společenstvím jak společné víry, tak vzájemné důvěry, a tedy i místem, kde se pěstuje živá naděje nejen pro zítřek, nýbrž i pro dnešek, nejen pro jednotlivce, ale i pro celek. Vždyť stůl Páně, bere-li se vážně, proráží hráze nedorozumění a vytváří novou skutečnost, nový lid. Nikoli sbor kamarádů a kamarádek, ale sestry a bratry, přátele Kristovy, vyvolený lid zakořeněný v jiné půdě, než bývají pouze vzájemné sympatie: v utrpení, smrti a slavném vzkříšení Božího Syna. “Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.” (1. Jan 4,11-12)

Pro Hrozen Martin T. Zikmund