Vinohradský sbor ČCE

Návštěva krajanů na Ukrajině

Ve dnech 8.-19. dubna jsem měla vzácnou příležitost navštívit dvě české vesnice na Ukrajině – Bohemku a Veselynivku. Byla to pastorační návštěva, vedená Petrem Brodským a umožněná synodní radou ČCE. Jeli jsme také vypomoci místním kazatelům v době velikonočních svátků. Letos se výjimečně datum Velikonoc shodovalo u nás i na Ukrajině. Abychom se vyhnuli frontám na hraničním přechodu, jeli jsme přes Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu. Silnice přes Karpaty byla po zimě vymletá, a tak jsme se pořádně vytřásli. Auto to přečkalo a pokračovali jsme přes Ternopol, Umaň a Lubašivku do Bohemky.

Vesnička je pěkně upravená, po obou stranách Leninovy ulice stojí domky s vedlejším menším domečkem, letní kuchyní. Přes vchod se pne víno, v zahradách rostou jabloně, meruňky, ořechy, višně a pobíhají slepice, kachny a husy. Většina rodin drží jednu nebo dvě krávy. Na konci horní vesnice stojí Betlémská kaple, “shromáždění”, s věžičkou a zvony, které svolávají k bohoslužbám. Dál se rozprostírá široká “balka”, obecní pastvina, s místem pro hry dětí a mládeže, avšak většina prostoru slouží k pastvě drůbeže i krav. Obě strany balky lemuje další řada stavení, snad asi třicet v každé řadě, nazývaná “učastek”. Dolní konec uzavírá nyní soukromá husí farma.

Společně jsme slavili Velikonoční neděli s Večeří Páně, “shromáždění” bylo plné i při bohoslužbách v pondělí, střední generace se sešla ještě zvlášť navečer. Každý den nám “šikovali” plné stoly střídavě Hartovi, Jančíkovi, sestra Poláčková, Sverdlovovi, Amálka Andršová i babička Hartová. Měli jsme příležitost k mnoha rozhovorům a dotazům. Bohemští jsou hrdí na to, že obec je plynofikovaná, a nemusejí tak kupovat drahé dřevo a uhlí k “pálení”. Nyní jsou trochu ustaraní, jak letos obdělají půdu, když se družstvo i firma rozpadly; zůstalo málo mechanizace, málo peněz i sil. Další starostí je zvyšování hladiny povrchové vody, která je slaná a s obsahem minerálů, ničí úrodu na zahradách a domy vlhnou. Vesnice se však bez organizace a pomoci družstva nevzmůže na kanalizaci. Tyto starosti podbarvily naše setkání, které přesto bylo srdečné. Před odjezdem jsme ještě navštívili místní školu, kde čtyři třídy učí ukrajinská učitelka (od 2. třídy i češtinu) a Liduška Hartová vyučuje angličtinu. Školní děti nám zarecitovaly a zazpívaly, maličké ze Sadíku zamávaly a už jsme jeli dál do Veselynivky.

Asi 65 km vzdálena leží tato vesnička s rybníkem, který odděluje dvě řady “chat”, ulici Míru a ulici Lenina. Také tam je budova “shromáždění”, která upoutává pozornost svou rudou střechou a věžičkou se zvonem. Ještě týž den jsme se sešli se sestrami, které pro nás připravily svačinu, hovořili jsme, jedli a zpívali. V obou sborech se hodně zpívá. Nemají hudební nástroj, ale vždy se najde žena, která zpěv vede.

Všichni jsme byli ubytováni u sestry Marie Provazníkové, která je kazatelkou sboru. Je vděčná, že může jezdit v zimě na farářský kurz do Prahy, odkud si přiváží nové podněty a znalosti. Stará se o tři malé děti své zemřelé dcery, zvládá hospodářství i službu kazatelskou a organizační v místním sboru. A jako v Bohemce, i ve Veselynivce nám “šikovali” obědy a večeře dvojí Provazníkovi, Sverdlovovi, dvojí Zlatníkovi, sestra Suchánková, svačinu babička Sedláčková, Jula, Pisarenkovi. S rozpuštěním družstva se vyrovnali, peněz je málo, ale to není jejich přední hodnota. Rádi se setkávají ve “shromáždění”, které spojuje národnost s vírou otců a matek, jsou hrdí na své češství i věrní evangelické víře.

Jeden den jsme zajeli do příslušného krajského města Oděsy, kde jsme navštívili Český domov. V tomto spolku se každý měsíc setkávají oděští Češi, učí se česky, zpívají české písně, děvčata mají taneční skupinu, která vystupuje na veřejnosti a tančí české lidové tance.

Naši bratři a sestry jsou rádi, že na ně nezapomínáme. Bohemští i veselynivští velice pozdravují i náš sbor, jsou vděčni za náš zájem, který je pro ně povzbuzením. Navrátila jsem se se silnými dojmy z míst nám vzdálených, a přece velice blízkých.

Alena Zikmundová

číslo 42, květen 2004
předchozí   další

Obsah

Usilujte o vyšší dary
Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili
Sloužit tím, co mám
Z historie vinohradského sboru XVI
Návštěva krajanů na Ukrajině
Adopce na dálku – malá změna
Stany a Chýšky
Ze staršovstva
Mimořádné volební shromáždění
Program sborových akcí

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2024
ročník 2023
ročník 2022
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redakce: Eliška Novotná. Tiskovou sazbu připravuje Jan Mach, internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).