Kázání Jana Husa na neděli Masopustní

Když se Ježíš přiblížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.

Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu. (Lukáš 18,36–43)

Protož věře slepý, že on jest ten Pán, ihned dí: Pane, ať vidím. Tu dí svatý Řehoř: Hle, slepý od Pána ne zlata, ale světla žádá. Nechce nic kromě světla žádati; neboť ať cokolivěk slepý může míti, bez světla nemůže viděti, co má. Protož následujme ho, bratři nejmilejší, o němž slyšíme, že i na duši jest uzdraven i na těle. Ne falešného bohatství, ne zemských darův, ne hynoucích ctí od Pána, ale světla žádejme….Neboť právě slepému, jenž osvícen měl býti, Ježíš ihned odpověděl: Prohlédni, víra tvá tě uzdravila… Ale již co prosícímu starci se stalo a co on učinil, slyšme! Neboť dí evangelium: A ihned prohlédl a šel za ním, velebě Boha. Vidí a následuje ten, kdož co jest dobrého, rozuměje, činí; ale ten vidí a nenásleduje, kdož vida, co je dobré, nečiní. Toto svatý Řehoř. A všechen lid, když uzřel, vzdal chválu Bohu. Též i my týž skutek Ježíšův vidouce, jděme za ním v ctnostech, chvalme ho, velebme ho, byli-li jsme slepí na duši, sedíce podle cesty, a ne v cestě, kteráž dí: Já jsem cesta. A byli-li jsme žebráci, chleba jeho svatého těla i chleba tělesného nehodní, volej každý z nás řka: Ježíši synu Davidův, smiluj se nade mnou. A všichni vespolek vzdejme chválu Bohu Otci, Synu i Duchu svatému, jenž jest Bůh požehnaný na věky.