Ze sborové knihovničky I.

Poutník po hvězdách

Knižní rozhovor s Erazimem Kohákem vydalo v roce 2001 nakladatelství Portál. Redaktor Českého rozhlasu Jiří Zajíc a ředitel tiskového centra Junáka Roman Šantora rozmlouvali s profesorem Erazimem Kohákem v průběhu let 2000 a 2001. Jeho vzpomínky na dětství v době okupace, zatčení rodičů – účastníků odboje, šťastné setkání celé rodiny na konci války, za pár let útěk celé rodiny před komunistickou diktaturou. Nelehké začátky v exilu, studium v Americe. Otázky a zvláště odpovědi nám přibližují nejen osobní život, ale i filozofické, ekologické, pedagogické a v neposlední řadě i politické názory této nevšední osobnosti. Knížka má čtyři části, každá z nich má čtyři kapitoly.

Velmi užitečný je pro čtenáře rejstřík osob na samém konce rozhovorů, členěný na deset skupin – biblické osoby, filosofové, teologové protestantští a katoličtí, ekologičtí myslitelé, psychologové, historici, spisovatelé, američtí prezidenta a čeští politici – ke každému jsou připojeny stručné faktografické údaje.

Na závěr si „poslechněte“ samotného Erazima Koháka, který zemřel 8. února 2020 v 86 letech:
„Literaturu jsem nikdy nevnímal jako nějaké umění, tedy jako něco snobského, nýbrž jako něco základně lidského, poctivého, stejně životně opravdového jako práce a láska. Celý život v sobě nesu touhu po opravdovosti. Snad je to tím, že od dětství jsem se musel stylizovat. Nejdřív byl protektorát – celým srdcem i myslí jsme byli vlastenci Československé republiky… Potom exil – nemohl jsem být tím, čím jsem byl. Musel jsem se snažit být sladitelný s tím zcela jiným americkým světem. Stejně tak, když jsem se vrátil – musel jsem za sebou nechat celou svou americkou totožnost a stát se znovu Čechem. Nebyla to přetvářka, ale vyžadovalo to vědomé úsilí a celou řadu nových znalostí, tedy zas umění. Snad proto mám rád, co je opravdové, poctivé. Mám rád fyzickou práci, mozolnaté dlaně, ryzí city, opravdové, beze všeho umu ?“

Barbora Uličná