Vinohradský sbor ČCE

Z rozloučení s Martou Kadlecovou

foto: marta

Ani ne před měsícem jsme tu od Marty při předávání medaile vděčnosti slyšeli, jak říká, že je ráda, že ji do vinohradského sboru přivedli její rodiče. Pokřtěná byla v Brně. Ve vinohradském sboru vyrůstala, byla tu v roce 1952 konfirmována a chodila do vinohradské mládeže.

Ráda zpívala, nejen v kostele, chodila zpívat do vinohradského pěveckého sboru, který tehdy vedl bratr Zdeněk Coufal. Z Vinohrad na chvíli odešla, když následovala svého muže Jiřího do Ostravy. Po návratu začala pracovat v křesťanské službě, později se stala vinohradskou sborovou sestrou. Nejprve dobrovolnicí, pak na čas také sborem zaměstnanou. V té době začala vinohradskou křesťanskou službu vést.

I když si Martu pamatujeme jako sestru, která zajišťovala (spolu s dalšími sestrami) sborové akce, organizovala vaření už od dob, kdy byla v mládeži, sborové „Chotěboře“, zázemí a občerstvení pro synody, pro sborové neděle, to podstatné pro práci křesťanské služby viděla v zachování společenství i se sestrami a bratřími, kteří do kostela nemohou dojít a žijí spíše sami. Ve společném rozhovoru a modlitbě a pomoci. Vím, že jí také leželo na srdci, aby vinohradské společenství bylo otevřené. Když přišel do kostela Předání medaile vděčnosti Martě Kadlecové

někdo nový, Marta ho obvykle oslovila a nezůstalo jen u toho, s opravdovým zájmem a přátelskou laskavostí nabídla uvedení do sborového života, a pokud byla nabídka přijata, tak sborového nováčka doprovázela. Sami jsme to s mojí ženou zažili a jsme za to Martě moc vděčni.

Se stejnou láskou a trpělivostí, s jakou pracovala jako sborová sestra a s jakou se starala o vedení křesťanské služby, vedla ty sestry, které na její místo nastoupily po ní. V křesťanské službě pracovala ještě nedávno.

Když jsem tuhle vzpomínku připravoval, ptal jsem se na Martu sester z našeho sboru, které s ní ušly delší kus cesty nežli já. Čím víc jsem jejich povídání poslouchal, tím víc se mi do jejich vzpomínek proplétala slova hymnu o lásce z epištoly Korintským – těch pár veršů, které lásku popisují. Rád bych se o tohle spojení vzpomínek a apoštolových slov s vámi podělil. A tak mi dovolte, abych přečetl vždycky verš z 13 kapitoly prvního listu do Korintu a doplnil ho vzpomínkou na Martu, tak jak jsem ji slyšel od lidí, kteří s ní sdíleli vinohradské sborové společenství.

4. verš Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

A vzpomínka k tomu přidaná: Marta na to co dělala, neupozorňovala a určitě nehledala ocenění. Službu dělala tiše a trpělivě.

5. verš Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Marta se obětavě starala o svého prvního syna, Jiříčka. Když zemřel, zapojila se do práce. V tom co dělala, nebylo nikdy nic nakřivo. Byla poctivá, rovná.

Marta byla spolehlivá, o sobě moc nemluvila, spíš se starala o trápení svých bližních. Mnohdy byla jediná ze sboru, kdo se ozval se zájmem a s nabídkou pomoci tomu, kdo prožíval těžké období.

6. verš Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

Marta vždycky s každým vyšla, už v mládeži, a to tam s námi byli osobití bratří i sestry. Měla opravdovou radost, když se ve sboru „dařilo“.

Sám jsem od Marty občas slyšel – „Víš, myslela jsem si to trochu jinak, ale pomohla jsem, co jsem mohla, jak chtěli a nakonec to dopadlo moc dobře. Tak mám velkou radost.“

7. verš Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

K tomuhle verši má na Martu nějakou vzpomínku většina z nás. Myslím, že jsme to zažili všichni. Všichni kdo jsme Martu znali, jsme viděli, jak právě tahle slova žije. Naplno a s důvěrou. I když procházela tak těžkými časy, že si je někteří z nás ani neumíme představit, přesto vydržela, věřila, měla naději a vytrvala. Pro mne (a vím, že nejen pro mne) byla v tomhle ohledu (a v mnoha jiných) velkým svědkem o radosti a pokoji přicházejících od Hospodina.

Jaká byla Marta? Laskavá v tom nejužším slova smyslu, pevná ve své víře, v té opravdové důvěře v dobré Boží vedení; trpělivá, poctivá. Svým životem, tak jak jsem ji znal, svědčila o Boží milosti, o naději. Milovala Hospodina i lidi, které měla kolem sebe, nejvíce svoji rodinu.

Věřím, že za celý náš sbor mohu s vděčností poděkovat Bohu za to, že jsme tomu, jak Marta svým životem vyprávěla o podivuhodných činech Hospodinových, mohli naslouchat, společně je sdílet a žít.

Matěj Cháb


Marta zemřela 31. 5. 2021 ve věku 83 let. Rozloučili jsme se s ní při bohoslužbách 9. 6. 2021. Bude nám chybět ona sama i velmi silné, byť nenápadné a neokázalé svědectví její víry.

jaš

číslo 211, červen 2021
předchozí

Obsah

Bůh s tebou neskončil
Z rozloučení s Martou Kadlecovou
Noc kostelů 2021
Pozdrav od Jarmily Strádalové
Zdroje veselé mysli III.
Zprávy ze staršovstva 13.5.2021
Zprávy ze staršovstva 10.6.2021
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2021
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).