Odpověď br. Fučikovskému

Vážený, milý bratře Fučikovský,

Váš příspěvek v posledním HROZNU, jímž reagujete na článek Martina Zikmunda, má své pravdivé jádro: netečnost západních mocností vůči zlu nacismu vedla k rozpoutání světové války. Totéž ovšem platí i v pohledu na zlo, jež představuje irácký režim. Také zde byla neomluvitelná netečnost, a nyní již ne jen západních mocností, nýbrž i východních, včetně bývalé ČSSR; a netečnost je malé slovo - my všichni jsme se aktivně podíleli na vyzbrojení Saddáma a na jeho politické podpoře. USA proto, že jej považovaly za potřebnou protiváhu k íránskému Chomejnímu, ostatní pro výhodné obchody. K jeho zničujícím postupům vůči Kurdům, vůči vlastnímu obyvatelstvu i vůči šíitům na jihu světové společenství mlčelo. Nyní sklízíme trpké ovoce toho, co jsme zaseli. Když se Německo a jiné státy teď pokoušejí nalézt “třetí cestu”, je to už trochu pozdě. Očekával bych, že by se o to mělo pokusit celé mezinárodní společenství, které - včetně USA - mělo tuto možnost přinejmenším do války v Perském zálivu. Je cosi fatálního na tom, že nyní musíme patrně sáhnout k nejhorší možnosti - k válce, abychom napravili svá zanedbání. Jistěže zničíme Saddámův režim. Nebude to však důvod k oslavám našeho vítězství, nýbrž důvod k pokání, že se světovému společenství nepodařilo za celá léta a desetiletí najít řešení méně zničující, než jsou tisíce mrtvých. Válka je hřích v každém případě.

A ještě toto: v Iráku jde o to, aby byl zrušen stávající režim, pod kterým i vlastní obyvatelstvo strádá. Je však cosi zlověstného v tom, že zrušit režim v tomto případě znamená zbavit života tisíce lidí, kteří s tímto režimem nemají nic společného a trpí pod ním. Opravdu to neumíme jinak?

A pokud jde o záminky, jimiž nás politická publicistika častuje: zbraně hromadného ničení mají také jiné státy (Indie, Pákistán, Izrael, Severní Korea aj.), lidská práva jsou pošlapávána na mnoha místech našeho světa, humanitární katastrofy jsme bez zásahu přehlédli ve Střední Africe, militantní islámismus nám nevadí v Saúdské Arábii (v sekulárním Iráku jej nelze zjistit) atd. Nejsem tak naivní, abych tvrdil, že Američanům jde pouze o iráckou ropu. Ale jaký vlastně důvod mají, dokud inspektoři Rady bezpečnosti nepřinesou důkaz, že Irák opravdu ohrožuje svět?

Pavel Filipi