O spojitých nádobách

(diskuse s bratrem Jiřím Fučikovským)

Rád bych odpověděl autorovi REAKCE na mé “Hrátky s ohněm”. Zcela sdílím jeho rozhořčení nad svévolností diktátorů. Také mám za to, že se Evropa v 30. letech dopustila zásadní chyby, když Hitlerovi neustále ustupovala a dávala mu prostor, aby se vyzbrojil. Tato slabošská politika kulminovala v Mnichově v roce 1938. Britský ministerský předseda po návratu domů hlásil svému národu, že zachránil mír. Ale my víme, že opak byl pravdou. Z toho se musíme poučit. Dnes více než kdy jindy platí, že buď budeme usilovat o mír pro všechny, nebo ho všichni ztratíme.

Žel nenašel jsem v příspěvku svého oponenta jakoukoli snahu vyvrátit ani jeden ze čtyř zásadních důvodů, kvůli kterým jsem “okamžitou” válku proti Iráku nazval iracionální. Proto mohu jen konstatovat, že Jirka de facto pojednal o jiných aspektech problému než článek, na který reaguje. Husajnovu nebezpečnost si uvědomujeme všichni. To je vskutku “mimo diskusi”. Je důležité, aby mezinárodní společenství vývoj v Iráku neponechalo bez účinné kontroly i přiměřeného tlaku. Ale kampaň, kterou zatím vede proti Husajnovi prezident Bush, je natolik sveřepě konfrontační, že se vskutku obávám, že v regionu Předního Východu i v globálním měřítku bude těch negativních důsledků více než pozitivních.

Vůbec se mi zdá, že je třeba pomáhat zemím třetího světa aktivněji a komplexněji, než to děláme dosud. Na jedné straně USA bojují se Saddámem, na druhé straně jej v době irácko-íránské války také vyzbrojovaly. Nuže, to světové kšeftování se zbraněmi se musí nejprve zprůhlednit a pak podvázat! Jinak nebudeme než vytloukat klín klínem. Amerika se právem zhrozila teroristických útoků z 11. září, ale sama dlouhodobě exportuje svou hollywoodskou produkcí kulturu násilí po celém světě. A přitom dnes není čas hrát si na pistolníky. Je třeba zachytit problémy hladu, kolabujícího zemědělství, uprchlíků, ekologické nerovnováhy, etnických konfliktů a také terorismu v jejich příčinách a řešit je. Následky tohoto zanedbání by mohly být nezvládnutelné. O to je třeba usilovat na více rovinách (v OSN i bez něj). Tyto jednotlivé hrozby jsou zároveň spojitými nádobami, nelze je od sebe oddělovat. Může se stát, že bombami zničím jednu z nich a vyvolám další dvě. Proto eventualita válečného střetu s diktátorem, který je všeho schopen, vyžaduje pokud možno širokou mezinárodní konzultaci, konsensus i kooperaci. Dějiny nás učí, že může být uzavřen falešný mír. Dnešní stav světa nás zase varuje před zbrklými válkami.

Martin T. Zikmund