Výroční zpráva kazatele o životě sboru v roce 2002

(pro výroční sbor. shromáždění dne 2.3.2003)

Když se ohlédnu za uplynulým rokem, mohu konstatovat, že život sboru zaznamenal určitou stabilizaci. Žádné mimořádné události, novoty, napětí ani překvapení. Sborová práce plynula klidně – jako když vlak tiše projíždí krajinou.

Zvolna nás opouští starší generace sboru. Naše myšlenky na ně však jsou přesto živé a plné vděčnosti. Někteří z nich zesnuli, jiní jen nemohou pravidelně přicházet ze zdravotních důvodů, další leží v nemocnici nebo se přestěhovali do domovů důchodců. Všiml jsem si, jak mladá generace má pěkný vztah k těm starším a naopak. Je dobře, že v našem sboru nedošlo k žádnému odcizení jedněch od druhých, jakkoli věkové rozdíly nejsou vždy nepatrné.

Na bohoslužby přicházejí stále noví lidé, z nichž někteří se stali také členy sboru. Průměrná účast na bohoslužbách činila v loňském roce přesně 100 lidí. To je hodně, vezmeme-li v úvahu, že v letních měsících bývá většina našich členů mimo Prahu. Také slavení stolu Páně 18x ročně se ustálilo a bylo sborem akceptováno. Celoroční průměrná účast na večeři Páně činí 84 lidí, tedy naprostá většina účastníků bohoslužeb se slavení večeře Páně účastní i poté, co je vysluhování častější. 

O vyučování dětí, o nedělní škole, o dětech a učitelích i o vznikajícím mateřském centru bude hovořit sestra katechetka Eva Šormová. Společně s ní jsme začali v minulém roce vyučovat konfirmandy (dvě hodiny týdně), kteří mají letos přistoupit ke konfirmaci. Začali jsme s počtem asi 6-7 mladých lidí, nyní se počet konfirmandů ustálil na 9. Je to konzistentní skupina a věříme, že i dobrý základ pro budoucí mládež. Spolu s dětmi a konfirmandy jsme strávili několik dní na konci října na faře ve Velké Lhotě u Dačic. Sdružení mládeže sestává asi z 8-10 mladých lidí od 16 do 25 let, z nichž někteří jsou a někteří nejsou členy našeho sboru (nečlenové jsou zpravidla vysokoškoláci, kteří nemají v Praze trvalé bydliště). Zamýšlíme se nad biblickými oddíly i nad rozmanitými otázkami, které mládež zajímají. Bohoslovci bydlící v našem domě se schůzek mládeže zpravidla neúčastní, jednou měsíčně se však schází se mnou jako farářem k tematickým rozhovorům.

Schůzky střední generace začínají být pozvolna navštěvovány větším počtem třicátníků (kolem 20). Jsem rád, že mnozí si tato setkání vzali za své a přicházejí i se svými náměty pro ně, např. co bychom mohli dále probírat, koho pozvat, apod. Biblických hodin se účastní kroužek 7-12 sester a bratří, v němž je vždy znovu zakoušena radost ze zvěsti Písma. Bývám velmi povzbuzen i inspirován společným spontánním rozhovorem nad probíraným textem. Biblické hodiny někdy zahajujeme i společnou modlitební chvílí. Tyto schůzky jsou vzácně občerstvující a nelze je než doporučit dalším – také i třicátníkům. Nemysleme si, že takové věci jsou až na důchod. Ty jsou pro každý věk – stejně jako Hospodin je pro každý věk.

Pro důchodce pořádáme zvláštní setkání “tzv. starších věkem” (půldruhé hodiny každý týden). Je uvozeno biblickým zamyšlením a pak nastává  hlavní část, jež bývá velmi rozmanitá: jsou to témata literární, historická, cestopisná, atd. Rád bych tato setkání zase doporučil, a to tentokrát pro změnu starším. Bylo by dobré posílit naši skupinku pravidelných a obohatit svůj týden o příležitost být ve společenství, a ještě se přitom leccos zajímavého dozvědět.

Křesťanská služba se schází každý měsíc pod vedením sestry Marty Kadlecové. Obdivuji jejich nasazení při sborových nedělích, při synodu i při pastorálních konferencích, které se od září do ledna konaly v našem sboru. Děkuji též všem, kdo se angažují v přípravě čaje, kávy a občerstvení pro každonedělní posezení po bohoslužbách. Nemusí to být nutně vždy jen ženy. Koná se to tak často, že je dobře, když se při těchto činnostech vystřídá co nejvíce lidí. A není to nemyslitelné, vždyť počet těch, kteří tu zůstávají po bohoslužbách, je dost vysoký. Na tomto místě bych rád zmínil i křesťanskou službu, kterou koná sestra Lenka Paynová v nemocnici, kde se stala jakousi neformální nemocniční kaplankou. Rádi bychom v tomto roce dali této službě výraz i oficiálním sborovým pověřením a bohoslužebnou “instalací” pro toto důležité poslání. Do odstavce o křesťanské službě zmíním i jednu činnost, kterou jsme loni organizovali ad hoc: popovodňové brigády v Karlíně. Zmíním také bazar, organizovaný Magdou Jelínkovou (z Vršovic) ve spolupráci s naším mateřským centrem, a vánoční trh, který organizovala Hanka Šilarová. Bylo by prospěšné, kdyby se z obou akcí mohla stát tradice.

Nyní bych chtěl bych poděkovat všem, kdo se podílejí na práci staršovstva i hospodářské komise. Zvláště pak těm presbyterům a presbyterkám, jimž dnes končí volební období. Není to vskutku samo sebou, že se tu najde tolik lidí, kteří jsou ochotni si se sborem “zadat”. Presbyterská podpora sborového života je znát a je jí zapotřebí.

Všichni čtyři zaměstnanci sboru: Pavel Coufal, Eva Šormová, Irena Šebestová a Ondřej Fučík přistupovali a nadále přistupují ke svým úkolům velmi odpovědně – nad rámec svých povinností. Jsem za jejich spolupráci velmi vděčný. Pobožnost a poradu konáme vždy uprostřed týdne. Pavel Coufal i Eva Šormová jsou už ve sboru svou poctivostí a odpovědností známí, přesto se sluší vždy znovu říci: vaší práce i nasazení si velmi vážíme! Sborová sestra začala pracovat v našem sboru v lednu 2002. Je zřetelné, že ji práce u nás těší, že se v ní zdokonaluje a že si svým vztahem k lidem získala důvěru mnohých. Ondřej Fučík jako civilkář končí své angažmá právě na konci února 2003, nyní hledáme za něho náhradu (což není po tak svědomitém pracovníkovi snadné).

Za všestrannou podporu sborové práci děkuji zejména bratru kurátorovi Aleši Laichterovi, dále bratřím Matějovi Chábovi a Petru Slámovi za jejich vytrvalost při vydávání časopisu Hrozen i při dalších činnostech, ať už ve vedení hospodářské komise či při přípravách každoměsíčních ekumenických bohoslužeb s husitskou církví. Sborový časopis se na sklonku uplynulého roku rozrostl o další dva členy redakce, Janu Šarounovou a Jiřího Svobodu (shodou okolností oba přistoupili se svými rodinami v minulém roce do našeho sboru), a tak se naše sborová žurnalistika dále zkvalitňuje. Dokladem toho je, že nová čísla Hroznu bývají obvykle hned rozebrána.

Rád bych vyjádřil poděkování všem, kdo mne tak či onak zastupovali v době mého studijního pobytu v Lipsku. A především zcela zásadně všem vám, kdo máte svůj sbor rádi, modlíte se za něj, kdo se o sbor zajímáte a dáváte mu kus sebe sama. Kdybych měl jmenovat, musel bych přečíst jména vás všech a ještě další přidat.

Takřka na konci zmíním společná pobývání mimo náš sborový dům, ať už jde o zimní pobyt v Janských Lázních nebo jarní a podzimní výlety po Praze či okolí. V létě bývá pořádán tábor, v roce 2002 se však mimořádně kvůli povodním nekonal.

Zkrátka a dobře: to vše, co se zde může dít, je možné jen díky neskonalé milosti a štědrosti Toho, jehož pečující láska se nad námi klene jako duha. Duha se tvoří, když ještě prší, a už svítí slunce. To je obraz i našeho života. Ještě na nás dopadá sprška pomíjivosti, a už svítí slunce věčnosti. To vše dohromady tvoří půvabnou krajinu, vždyť obojí je Boží dar : to pomíjivé i to věčné. Z jedné strany k druhé míří vlak, a není to obyčejný vlak. Je to vlak Boží. “Nuže dál, vstupte, děti milé, zde každý místo své má.”

Martin T.Zikmund