Zase ty peníze …

Malá úvaha o dávání

Pohled do tabulek letošních příjmů sborové pokladny nedává mnoho důvodů ke spokojenosti. Abychom dostáli tomu, co jsme si v rozpočtu na základě výsledků hospodaření z minulých let naplánovali, potřebovali bychom do konce roku vybrat na salárech bezmála 170 000 Kč a na sbírkách pro sborové účely zhruba 50 000 Kč. Jsem v rozpacích, jak o tom psát. Argumentovat slovy z Bible, že dávání neodmyslitelně patří k životu křesťana? Mluvit o tom, jak bychom neměli spoléhat na to, že nás uživí dům, ale myslet na sbory, které žádné domy neživí, a přesto jsou schopny sáhnout hlouběji do kapsy? A že existují hodně chudé sbory, které by uvítaly ještě větší pomoc, než se jim od nás dostává? Zmínit se o tom, že pokud chceme mít placené spolupracovníky, je třeba na jejich platy pravidelně myslet? Či snad dokonce psát o denominacích, jejichž členové si zvykli oddělovat ze svých příjmů každý měsíc 10 %, a přesto je nevídáme žebrat na nárožích? Mluvit o tom, že tomu, kdo rád dává, někdy ještě paradoxně přebývá? A že synodní radou doporučených 3–5 % není zase tak moc, alespoň pro většinu z nás? Nebo se naopak ptát, zda naše hospodaření je důvěryhodné pro ty, kdo své peníze do sborové pokladny dávají, a zda se tu cítí natolik doma, aby tuto práci chtěli podporovat i svými penězi? A zda tu není hodně lidí, kteří sice nenosí tolik peněz, ale forma jejich podpory je jiná?

Snad to sem patří všechno. I přízemní peníze si našly svou cestu do Písma svatého. I jimi můžeme vyjadřovat svůj vztah k Pánu Bohu a k církvi. Dovolím si ještě osobní pohled: mám za to, že když člověk každý měsíc pravidelně dostává nějaké peníze, které mu mají sloužit k živobytí, může z nich pravidelně každý měsíc část oddělit jako vyjádření toho, že ví, komu může vděčit i za ten denní chléb. Bolí to méně, než jednou za rok svést boj mezi svědomím, možnostmi rodinného rozpočtu a kdo ví čím ještě, když se rozhoduje o výši saláru. A co je důležitější: člověk nedává z toho, co zbylo, ale odděluje z toho, co má. A to je myslím biblické.

Jana Šarounová