Pokud se vinohradská Nedělní škola příliš početně nerozšířila, profesor Kadlec se rád každoročně s ní vydával do blízkého okolí pražského. Ale později mu již taková výprava o 200 dětech působila velké starosti - bál se zodpovědnosti, a tak se od těchto výletů upustilo. Podle dávné tradice byly zato pořádány mezi rokem různé slavnůstky např. na Den matek aj. Vrcholem, rozumí se, zůstávala dětská vánoční slavnost, kterou br. Kadlec sám řídil a sám program sestavoval a psával pro ni i biblické výstupy. Slavnost bývala velmi dlouhá. „Nechte děti vypovídat aspoň jednou za rok, je to přec jejich slavnost!“ odmítal rázně výtky některých, jimž se zdával její program nekonečným.

Profesor Kadlec sloužil své milované Nedělní škole v pravém slova smyslu až do posledního dechu… Při jeho předposlední přípravě – bylo to před Vánocemi - jsme probírali příběh o Mojžíšově smrti. A připadá mi, že slova, kterými br. Kadlec charakterizoval Mojžíšovu osobnost, se v mnohém hodí i na jeho samého. Mojžíš, věrný vůdce, velký modlitebník, ale především (a tu se obrátil k nám učitelům s pozdviženým ukazováčkem), „ten nejtišší z lidí a pokorný služebník.“ Od smrti profesora Kadlece skupinová Nedělní škola u nás trvá dále až do dnešních dnů. Důkladné a krásné přípravy učitelů míval z počátku třetí duchovní našeho sboru, farář B. Jerie. V neděli pak řídili Nedělní školu střídavě starší učitelé a učitelky, a myslím, že jim toto „veřejné vystoupení“ v mnohém směru dobře posloužilo. Jednak se musil každý z nás velmi svědomitě připravovat a úkol si náležitě promyslit, jednak se naučil troše samostatnosti a pozvolna se obrnil proti pochopitelné trémě.

Když vinohradský sbor přibral bratru faráři na pomoc bratry vikáře, vypomáhali i oni v Nedělní škole. Při přípravě, která se koná ve středu po biblické hodině, se střídá duchovní s vikářem. V neděli ráno se do konce r. 1939 zachovával ten pořádek, že Nedělní školu řídil jeden týden vikář a druhý týden některý z učitelů. Od začátku roku 1940 vede Nedělní školu br. vikář Bohatec sám.

Nepatrná služba, kterou učitelé Nedělní školy sboru přinášejí, je bohatě odměňuje. Stokrát víc berou, nežli mohou dát. Naskytuje se jim tu nejen skvělá příležitost prohloubit své znalosti Písma sv., nýbrž prohloubit i svůj duchovní život.

Jsem upřímně přesvědčena, že nedělní škola byla, je a bude i požehnáním netoliko pro děti a jejich učitele, ale že zasahuje svým požehnaným vlivem i celý sbor, který při každé příležitosti zve a naléhavě doporučuje rodičům, aby pro své děti používali této neocenitelné výchovy.