Nedělní škola dnes

Jak vypadá vinohradská nedělní škola dnes, na to jsme se zeptali jejích učitelů. Posledními z těch, kdo na naše otázky odpověděli, jsou Zuzana Bruknerová (ZB) a nový příležitostný učitel Mirek Čašek (MČ).

Jak dlouho učíš v nedělní škole?

ZB: Přibližně 6 let.

MČ: Začal jsem zde na Vinohradech asi v roce 1977. Potom jsem učil děti v Moravči, byly-li ve sboru. Nyní občas vypomáhám - dohromady to učení možná vydá už na 30 let.

I když se ve sboru pracuje podle příruček synodní rady, jistě do připravených textů vkládáš i vlastní víru a vlastní zkušenosti. Co ti přijde nejdůležitější při práci s dětmi ve sboru, při jejich vedení k Pánu Bohu?

ZB: Modlitba, z ní pak vycházející vztah k dětem a opravdovost.

MČ: Podle příručky moc neučím, vnímám ji spíše jako inspiraci. Vkládám do výuky hodně vlastních myšlenek, zkušeností a snažím se brát ohled na složení skupiny, na věk dětí a další faktory. Cílem je, abych je neodradil suchým zvěstováním, ale vytvořil prostor, kde se budou cítit dobře a vnímat, že se s nimi počítá a jejich potřeby jsou respektovány.

Někdy je asi složité být většinu nedělí s dětmi a nemít možnost slyšet kázání. Kde čerpáš, abys mohl/mohla dávat dál?

ZB: Učitelé dáváním zároveň přijímají, v tom se asi s ostatními učiteli shodneme.

A také – kázání neslyšíme, ale slyšíme vstupní slovo, slova poslání, požehnání, …písně. Kromě toho studuji práce ev. kazatelů – prof. Smolíka, v současné době Jana Hellera, atd.

MČ: Teď to moc necítím, jsem jen náhradník, takže si kázání užiju. Dříve to bylo občas těžké, učil jsem všechny neděle v měsíci. Člověk ale přijímá i z četby Bible, z prožitého, z příprav.

Učitelé mívají řadu hezkých historek z práce s dětmi, v nichž bývá humor, dětské vnímání světa i čistý a jednoznačný pohled na řadu věcí, včetně věcí víry. Nevzpomeneš si na nějakou?

ZB: Jednou jedno z dítek uprostřed mého věroučného výkladu zvolalo – jéééé, tobě rostou vousy! Netýká se to však úplně víry…

MČ: Když jsme jako mladí kluci po konfirmaci učili NŠ, probírali jsme příběh o Božím soudu, o rozdělování na ovce a kozly, na ty po pravici a levici Boží. Vyprávěli jsme si o tom, jak bude řečeno těm na levici: „Byl jsem nemocný, a nenavštívili jste mě.“ S dětmi jsme příběh sehráli. Jedna holčička byla moc hodná a v roli Pána Boha všechny poslala na pravou stranu. Když jsme se jí ptali, proč to udělala, vždyť jsme ji přece nenavštívili, když byla nemocná, zamyslela se a odpověděla: „Já jsem vám to ale odpustila.“ Bylo to takové pěkné svědectví.

Jak by sbor mohl více pomoci nejenom Vám učitelům, ale vůbec práci v nedělní škole?

ZB: Děkuji všem, kdo se za děti i za učitele modlí. To je myslím základ.

MČ: Jsem jenom náhradník a tolik do toho nevidím, takže na to nejsem schopen odpovědět.

Ptala se Jana Šarounová