Vinohradský sbor ČCE

Českobratrská církev evangelická — její kořeny a směřování II.

Církev a společnost

V tomto čísle se znovu vracíme k tématu letošního pobytu v Janských Lázních, jímž byla naše církev. Uvádíme první z příspěvků proslovených při večerech v Sola Fide - nezazněl sice jako první v řadě, ale týká se vlastně celé doby trvání ČCE, takže není třeba jej chronologicky zařazovat.

Jak evangelíci vnímali zodpovědnost za svět kolem sebe? Jak vnímala a vnímá společnost evangelíky?

Musím předeslat, že je to téma velice citlivé a zatím nezpracované, takže si nedělám nárok na objektivní pohled. Myslím, že bychom se však neměli ani bolavým otázkám vyhýbat. Přemýšlet a mluvit o nich je způsob, jak předejít tomu, aby se opakovaly.

Z nepřeberných možností, jak toto téma zpracovat, jsem si vybrala trochu chronologicky a hodně individuálně čtyři záchytné body: 1. Vliv YMCA, 2. Působení teologické fakulty, 3. Selhání církve v 70. letech a 4. Církev po roce 1990

1. Evangelická církev vzniklá po první světové válce zároveň se samostatnou Československou republikou se nesla na vlně Masarykova vlivu a antiklerikální, protikatolické nálady národa. Evangelíci byli vnímáni jako pokrokoví lidé, otevření moderní vědě a také demokratickým a sociálně pokrokovým myšlenkám. Tolerance a pluralita teologických důrazů vyrůstala i z odkazu Jednoty bratrské. Na pozvání prezidenta Masaryka přišli ve 20. letech z Ameriky sekretáři Křesťanského sdružení mladých mužů a žen (YMCA a YWCA) a zaměřili se na křesťanství praktikované v životě a výchovu mládeže k demokracii. Vedle sportovní činnosti se na půdě YMCA konaly přednášky, kluby, učilo se cizím řečem. YMCA postavila několik letních táborů a budovy pro ubytování studentů (v Praze, Bratislavě, Olomouci, H. Králové, Liberci, Kroměříži, Znojmě a v Lučenci). Samostatně pracovalo vydavatelství YMCA, ústředí Svazu českobratrské mládeže evangelické a od roku 1927 Akademická YMCA. Akademická YMCA programově vnášela křesťanství do veřejného života bez ohledu na národnost a církevní příslušnost a vytvářela prostor pro rozhovor. Vedle J.L. Hromádky zde působil např. E. Rádl a mnoho dalších osobností. YMCA měla formující vliv na československou inteligenci a křesťanskou mládež, které pomohla ve 30. letech k přesvědčení, že proti nacismu se křesťan musí bránit – ne z pozic národnostních, ale z pozice víry v Boha. Výraznými představiteli YMCA byli její sekretáři Jaroslav Valenta a Jaroslav Šimsa. Oba zemřeli v koncentračních táborech, stejně jako mnoho dalších odbojářů - členů YMCA.

Po roce 1990 YMCA v ČR obnovila svou činnost, ale soustředí se na práci v místních sdruženích bez nároku na širší oslovení veřejnosti.

2. Postoj církve ke světu formovala svou teologií nově založená Husova evangelická bohoslovecká fakulta. Důraz na Písmo a Boží slovo provázel evangelíky už od dob Jednoty Bratrské, ustálil se vlivem pietismu a působením žáků vídeňského prof. Böhla. Písmo bylo nadřazeno konfesím, Bible a její výklad byly jádrem církevní práce. Kritická úcta k Bibli vyústila v 60. letech do nesmírné práce na Ekumenickém překladu bible.

Nejvýraznější postavou bohoslovecké fakulty od jejího založení až do 60. let byl systematik J.L.Hromádka. Nasměroval několik generací posluchačů – budoucích učitelů fakulty i farářů – k Barthově dialektické teologii. Tu také okleštěnou a levicově vykládanou akceptovala i socialistická vláda, hodil se jim totiž Barthův odpor proti studené válce. Církev, v socialistickém režimu pouze trpěná, Barthovu teologii přivítala jako moderní vědecko-kritický přístup k Písmu, ale zároveň jako postoj vyznavačsko-věřící, který ve státních představitelích uznává vrchnost od Boha. Nechtěně tak Barthova teologie poskytla oporu protichůdným zájmům: faráři jejím prostřednictvím ospravedlňovali ústup z veřejného prostoru do kostela a fary, synodní rada ji užívala jako oporu pro loajální postoj vůči socialistickému režimu, křesťanští disidenti se v boji za dodržování lidských práv opírali o Barthovu christokratickou sociální etiku. Barthova teologie na evangelické fakultě přežila samotného autora a teprve v posledním desetiletí je kriticky reflektována.

3. Přelomovým rokem ve vztahu církve a státu byl počátek normalizace v roce 1971. Do té doby byly synody ukázkou demokracie stejně jako schůze Svazu českobratrského evangelického duchovenstva (SČED). V roce 1971 státní správa zahájila útok proti církvi tím, že zatkla předsedu SČEDu a vykonávala nátlak i na další faráře výhrůžkou, že i oni budou zatčeni, příp. deportováni na Sibiř. Bylo jasně řečeno, že je třeba provést normalizaci v ČCE, na fakultě i v synodní radě a seniorátech. A nebude-li to možné, tak církev zrušit. Synodní rada tehdy rozhodla, že chce-li církev přežít, musí se požadavkům státu a strany přizpůsobit. Vydala prohlášení, že pokud si bude moci ponechat bohoslužby, symboly a písně, zřekne se ostatních aktivit i komentování toho, co se děje ve společnosti. Byli ovšem faráři i laici, kteří se s tímto postojem nesmířili a různým způsobem na to doplatili. Farářům byl odebírán státní souhlasu k výkonu duchovenské služby a práci často těžce hledali v dělnických profesích. Za běžnou činnost (práci s dětmi a mládeží) byli žalováni za maření státního dozoru nad církvemi a někteří i uvězněni. Církevní vedení se jich nezastalo. V církvi zavládla atmosféra nedůvěry a strachu, protože i samo vedení církve a fakulty provádělo restriktivní opatření. Někteří studenti teologie byli z fakulty vyloučeni kvůli tomu, že se zastávali nepohodlných. Farářům bez státního souhlasu nebylo dovoleno účastnit se ani pastorálních konferencí a nesměli být navrhováni do církevních orgánů ani jako obyčejní členové církve. Strach zavládl i ve sborech. Děti musely být přihlašovány na náboženství písemně s podpisem obou rodičů a vystaveny výhrůžkám, že kvůli náboženské orientaci nebudou moci studovat, což se často stávalo.

Ukázalo se, že církevní přestavitelé nebyli připraveni na tak tvrdou konfrontaci a před výhrůžkou možné likvidace církve se „ohnuli“ a v sebezáchovné snaze se podřídili nárokům státu a strany. Utrpěla tím věrohodnost církve a především vztahy mezi vedením a těmi, kdo statečně trvali na nároku svobodně říkat pravdu.

4. Po roce 1990 evangelíci získávají sympatie opět jako protipól katolické církve, jejíž zápas o majetek mnoho lidí rozladil. Také ochota akceptovat postmoderní dobu a snaha dosvědčovat evangelium přiměřeným způsobem je veřejností přijímána přejně. Výrazně na službu církve upozorňují střediska Diakonie a školy Evangelické akademie, které poskytují i nevěřící mládeži základní přehled o křesťanství. Jednotlivci pak pozitivně hodnotí evangelickou zbožnost, při které člověk „může zůstat normální“ a nejeví se jako fanatik, která je vnímána jako opravdová, nepokrytecká. Tolerance a otevřenost provázejí evangelickou církev jako přejné hodnocení společnosti.

Lidé ovšem ztrácejí zájem o vyhraněné konfese. Jestliže projeví zájem o křesťanství, je jim často jedno, v jaké církvi. Objevuje se všeobecná touha po „duchovnu“ jako kontrast k materialistické společnosti. Pozornost mladší generace je víc než na Bibli zaměřena na obnovu liturgie a duchovní zážitky. Církvím ovšem konkurují kromě sekt také různé východní spirituality, atraktivní svou novostí, nezávazností a všeobjímající tolerancí.

Přesto si myslím, že naše Českobratrská evangelická církev pořád má co nabídnout. A to nám, stálým členům, i těm, kdo přijdou jako hledající nebo se staví v kostele jenom náhodou. Především je to kázání stále aktuálního evangelia jako radostné zprávy o spasení pro hříšníky. Ale patří k tomu i prožitek společenství církve, které vyzařuje radost, umí odpouštět, učí lidi svobodě a zve k vděčnému životu vstříc veliké naději.

V Janských Lázních 2008 Ester Čašková

číslo 85, duben 2008
předchozí   další

Obsah

Kázání
Anketa k VP
Reportáž ze sobotního úklidu
Českobratrská církev evangelická — její kořeny a směřování II.
Ze sborového archivu VI
Nedělní škola dnes
100. výročí otevření kostela a sborového domu
Adopce na dálku® 2007 – poděkování
Ze staršovstva
Sborové akce

Archiv

Výběr z Hroznů
ročník 2020
ročník 2019
ročník 2018
ročník 2017
ročník 2016
ročník 2015
ročník 2014
ročník 2013
ročník 2012
ročník 2011
ročník 2010
ročník 2009
ročník 2008
ročník 2007
ročník 2006
ročník 2005
ročník 2004
ročník 2003
ročník 2002

Ke stažení

Rozhovor na téma "Krize v ČCE?", Vinohrady 24.1.2010 PDF soubor ke stažení (122 kB)

Bohemská kuchařka PDF soubor ke stažení (899 kB)

Kazatelé Pujmanovi z Bohemky a český pobělohorský evangelický exil na jižní Ukrajině (PDF soubor ke stažení 387 kB)

Bulvární plátek LIS, rok 2007

Bulvární plátek LIS, rok 2005


Hrozen vychází přibližně jednou za měsíc. Redaktory jsou a , Tiskovou sazbu připravuje , internetovou . Příspěvky, reakce či dotazy posílejte na adresu sboru (Korunní 60, 120 00 Praha Vinohrady, tel. 224 253 550, e-mail: nebo přímo redaktorům).