Země je modrá jako pomeranč

„Válka je, když někteří lidé střílejí. A další lidé střílejí na lidi, kteří stříleli první,“ vysvětluje nejmladší chlapec z rodiny, který byl v době vypuknutí války v Donbasu na východní Ukrajině v roce 2014 sotva na světě.

Jeho matka spolu s dalšími třemi

dětmi svůj dům neopustila ani poté, co se ocitly uprostřed válečné zóny.

Ukrajinská režisérka Iryna Cilyk zachycuje rodinu ve chvíli, kdy nejstarší dcera Miroslava spolu s matkou a dalšími sourozenci točí svůj vlastní film o tom, co prožili za války.

Láska ke kinematografii a pohroužení se do umělecké tvorby osvobozuje od tíživé minulosti a pro Miroslavu předznamenává vytouženou budoucnost filmové kameramanky.

Tolik říká popis dokumentu na webových stránkách Promítej i ty. Koncem března jsme se k jeho shlédnutí sešli ve sborovém sále ve velkém počtu, bylo nás tentokrát sedmnáct. Ač se dokument nelíbil úplně všem, byl to dobrý filmový večer.

Podívat se přišly i v našich sborových místnostech dočasně ubytovaní lidé z Ukrajiny, kteří pozvali i svoji známou krajanku. Mají náš obdiv; viděli jsme, že sledovat film pro ně vůbec není lehké – byl pro ně příliš živou připomínkou míst, která museli nedávno opustit, po kterých se jim stýská, a na která myslí s obavami.

Po filmu jsme ještě poseděli a povídali si spolu a s nimi, a to nejen o shlédnutém dokumentu. A slibované Jasniny linecké koláčky dorazily sice s malým zpožděním, ale jen se po nich zaprášilo.

Jana Melicharová