Výlet do Roztok

V sobotu 27. listopadu se skupinka čtyř dospělých a tří dětí z našeho sboru sešla na Bořislavce. Odtud jsme se vydali pod zkušeným vedením Elišky krásnou zástavbou Hanspaulky, dokud jsme nenarazili na zelenou turistickou značku. Ta nás vedla kolem zahrádkářské osady do lesa, kterým jsme sklouzli do Šáreckého údolí. Pak nás čekalo dlouhé stoupání ulicí Ke Kulišce. Tou vedla také cyklostezka, ale na kole bychom to nechtěli stoupat. Pod Meliškou, Na Pučálce, Truhlářka, byly další zajímavé názvy, které připomínají dřívější usedlosti. Minuli jsme jezdecký klub Gabrielku a čekala nás větrná pláň před Horoměřicemi. Do jejich středu nás dovedla zelená a tam jsme si mohli nakoupit dobrou limonádu, kávu, koláčky a buřty. S rozpaky jsme ale hleděli na stále se rozpínající výstavbu, když jsme mezi těmi novými domy znovu hledali značku… Díky dobrému orientačnímu smyslu jsme se ale neztratili a místním hájkem jsme došli k hlavní silnici. Ta byla hranicí mezi „civilizací a divočinou“. Před námi byly Kozí hřbety, skalnatý buližníkový hřeben, ostře se vypínající nad okolní rovinou, jako by byl z jiného světa… Cesta vedla přímo po hřebenu, odkud bylo pěkně vidět do kraje. Je to opravdu moc pěkný kout, není divu, že je spolu s Tichým údolím, do kterého jsme sestoupili, chráněnou přírodní památkou. U soutoku Únětického a Horoměřického potoka roste rozložitá vrba bílá. Říká se jí Zapomenutá, protože byla donedávna zarostlá křovinami. Její stáří se odhaduje na 125 let, její obvod má přes 8 metrů, děti lákala ke zlézání a prolézání. Pro nás to bylo dobré místo na odpočinek a svačinku. Cestou podél potoka jsme minuli několik bývalých mlýnů, až jsme došli k vyhořelé výletní restauraci Maxmiliánce. Tady opět stojí domy, ale starší a mnohem hezčí, než jsou ty v Horoměřicích. Některé vily nepřestaly být krásné, jiné dlouhé roky chátraly. Nedávno byla nádherně opravena Haurowitzova vila, která nyní slouží roztockým spolkům a mateřské škole. Zde se asi schází i nově vzniklý evangelický sbor. Na nádraží v Roztokách na nás čekal vlak, který jsme jen taktak stihli. Jeli jsme jen jednu zastávku, do Podbaby. A tam jsme u Elišky na zahrádce náš výlet zakončili – jak jinak než opékáním buřtů.

Jarmila Raisová