O letošní vánoční hře

Čtvrtou adventní neděli 19.12. v 9.30 vás zveme na bohoslužby s dětskou vánoční hrou „Aby nás nezahanbili osel, vůl a kráva“. Můžete se těšit na muzikál, který připravilo třiatřicet herců, a kterého se budete moct sami aktivně účastnit. Na vánoční příběh se v něm podíváme tentokrát z pohledu zvířat. Žádný betlém se bez nich neobejde. Za jesličky obvykle stavíme – nebo malujeme – vola a oslíka a ani pořádně nevíme proč. Bereme je jako žánrový idylický doplněk. Jenomže oni se do betléma dostali trochu jako provokace díky proroku Izajášovi, který na začátku svého proroctví vzkazuje od Boha: „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“ Vůl zkrátka nemusí být nadávka a od zvířat se naopak můžeme učit.

Zdeněk Šorm

A něco ze zkoušek:

• Je to takový vtipný, že už jsme starší, ale hrajeme prostě nějaký hloupý ovce.
• Na zkouškách panuje vždycky všeobecná nervozita, jeden ji přenáší na druhého. Všichni chtějí, aby se to povedlo, aby to vyšlo, aby se to naučili, aby to uměli. Pro všechny je to strašně důležitý. No, a nakonec to vždycky vyjde krásně.
• Zažila jsem jinde, že v sobotu před tou hrou, kdo z dětí přišel, ten dostal roli. Takže mě fascinuje ta trpělivá práce a pečlivost, se kterou se hra zkouší.
• Ve vánoční hře jsem dosud vždycky jen za někoho zaskakovala, a tak jsem si myslela, že mi letos Zdeněk dá opravdu nějakou roli a byla jsem zklamaná. Moje role spočívá v tom, že vůbec nic neříkám a udržuji děti tak nějak v klidu. Tak si musím promyslet, jak je zabavit, protože už při zkouškách mně přišly jak pytel blech. „Mě bolejí nožičky, já mám žízeň, já mám hlad…“.
• Já jsem ovce a přijde mi, že těch osm ovcí je moc a že toho tlachání mezi nimi je také nějak moc. Ale přijde mi to fajn.
• Jsem osel a dělám co mi řeknou.
• Je to vlastně hezký.

Eliška Novotná